Scházíme se před nádražní halou o hodinu dříve, než je naším dobrým zvykem. Že by nás proto bylo pouze dvanáct? Dalmi údajně prohlásil že nejede, protože by musel vstávat velmi brzy. Ale nám chybí například i rádce Lišáků Šnek, o němž samotná družina začíná šířit "zaručené" zprávy, že asi usnul v autobusu a jezdí z konečné na konečnou. A kde je pyrotechnik Runy, a všetečný Kubula, a zajíček Páťa? Ještě chvíli čeká MOna, zda se někdo neobjeví, ale každý další autobus přijíždí bez Trojkaře, tak rezignovaně odchází koupit lístek.
Nastupujeme na druhém nástupišti. Panťák si to žene po hrázích rybníků. Sluneční paprsky prosvítají stoupající opar držící se na hladině. Dostáváme 30. úsek radistické olympiády - semafor II. Prvně s výsledkem zametl Roman, vzápětí následován Peggym a Dannym. Za Lutyní přebírá vedoucí poslední zprávu od Doda. Orel se převléká do krojové košile. Dnes jsme všichni v krojových košilích. Mona je rád.

Před oddílovkou naše město zachvátil menší diluviální deštík. Blesky prali kolem nás, ale to skutečné muže neodradí zúčastnit se oddílovky. Po nástupu dostáváme za úkol napsat na papírek jednu jedinou větu. Mnozí sice nechápou proč, ale Mona slibuje, že tak zjistíme, zda je oddíl pozitivně naladěn. Do plusové skupiny se však vlezli pouze Rendy a Dodo. Nejvíce respondentů skončilo v kategorii s otazníkem. Jejich věta totiž nijak nesouvisela s oddílem, deštíkem, ani s tím, jak jsme se tady pěkně sešli. Evansův příspěvek Mona ještě chvíli rozvádí. Nebudu to zde vypisovat, protože by se mohl Koumes urazit.

Sjíždíme se před čtrnáctou hodinou na parkovišti u Kauflandu. Poslední doráží Mona s Lálou. Rysům chybí jenom Dalmi. Za to Lišáci jsou zde pouze dva – Danny a Tříska na novém bicyklu. U Vyder se omluvil Lvíče a postrádáme Kubulu s jeho mekavým klaksónkem. Z Modrých racků, vyjma vedoucího, zde není nikdo. Ačkoliv šarže tvrdí, že před chvíli zahlédli Filliho a Cubica na kolech. Tedy, jestli to byli oni. Na nástupu Mona podává jednoduché školení a nástin dnešního cyklobraní. Tomáš nemá přilbu. Tak pozor! Příště už s námi nepojede.
Vyrážíme po cyklostezce a nahoru k lázním. Prvně se srážíme u hasičů naproti restaurace „U Tesarczyka. Dále budeme postupovat v rojích až téměř k nejvyššímu bodu Karviné. Po odjetí prvních rojů předvádí Koumes, jak se to na kole nemá. Naproti zbrojnice sjel z cesty kde „porantal“ krajnici a následně se vymázl ve struze. Vzápětí naskakuje na svůj stroj, aby scénku opět zopakoval.

Nadpis může být snad poněkud zavádějící, když se tento podnik pro veterány oddílu - na vyslovenou žádost Větroně, posunul o dva týdny. Ale chtěli jsme zůstat věrni tradici. Letos se pořádání chopil s vervou Mozol. Domluvil se s Kamem, brnknul několika svým vrstevníkům a oznámení vyvěsil na spolužáky a zde na nové stránky oddílu. To vše v dobrém úmyslu, že si veteráni o pasákovém mači vše přečtou, domluví se a zprávu pošlou dále. Ale nestalo se tak. Ono se ani dnes není čemu divit.

Snad proto nás bylo před desátou hodinou ve vestibulu školy U Lesa tak akorát na složení jednoho družstva. Šamot se osobně přijel omluvit – za chvíli nastupuje do služby a bude chytat zločince. Mozol však neustále srší optimismem a vzápětí obvolává další kamarády, kteří mu přislíbili účast, aby jim řádně vyplísnil. Školník nás pouští do šatny a ptá se kde jsou další hráči. Prý dorazí.

OLOMOUC – KRONIKA ODDÍLU * ZÁŘÍ 1982

Ve středu 26.5.1982 jsme se přestěhovali do Olomouce.

16.-30.7.82 Tábor loučení (14.)

Na táboře končím v Karviné s oddílem přesně dvoustým měsícem oddílové činnosti. Celkem osmnáct roků a tři měsíce.

Srpen 1982.

Prověřuji možnost založení TOMu u některé Tělovýchovné jednoty v Olomouc. Zrovna dostávám do rukou turistického zpravodaje, ze kterého se dovídám, kolik je v okrese Olomouc turistických odborů a které odbory mají TOMy. Krátce se rozhoduji mezi odborem turistiky MILO a ZOROU, protože tyto odbory TOMy nemají…

Grifin

Před oddílovkou brázdím na kole mezi baráky u lesoparku, zda nenajdu nějakou vhodnou konstrukci na shyby. Nic. Na vrchním oválu hřiště se na střeše budky vyhřívají Šnek a Rendy. V klubovně je kosa jak v tanku (na vojně jsem byl u tankistů - vím, o čem píši!), většina mančaftu je proto venku. Dohušťuji kolečko ferratu. Roman žadoní o pumpu, protože brácha má duše na bicyklu poloprázdné. Slíbím, že mu ji půjčím. Na poslední chvíli doráží Evans. Rendy se ho ptá, kde má kolo, když má na rukách cyklistické rukavice. Gong svolává hochy k nástupu. Vydry mají 100%. Rysům chybí Runy a Tomáš, Lišákům Páťa.

Po nástupu hovoříme o krojovanosti a výzbroji & výstroji na poslední výpravě. Hned potom kontrolujeme nalepené bodovací lístečky za poslední tři měsíce. Vyplácím známky za tenisáky a desítky za nesenou výzbroj. Lvíče opět doma zapomnělo gumčolano a kopačák. Evans vrací kyrlingy. Dalmi má na schůzce loap! Oznámím Antkovi!!

Ráno je pěkně slunečno, ale chladno. Nádražní hala se hemží čarodějnicemi – dnes je Filipo-Jakubská noc. Vydry mají 100%, Lišákům schází Páťa, Rysům rádce Peggy („má už stůl“ na oslavě narozenin tety!), a „pistolník“ Runy. Ten se včera zapřísahal, že kulometné bedny s ASF věcičkami doveze na nádraží jeho taťka. Jenomže ASF byl odvolán, tak to Runy asi taky zabalil. Dnes s námi jedou i Kamo a Mozol s dcerkou. A ještě pes Sir. Z přijíždějícího vlaku na nás mává Vitas.

Jen co panťák zaduněl na mostě přes Olši, dostávají hoši 26. úsek R.O. – kapitálky. Orel se ještě nestačil ani podepsat a Danny už odevzdává zprávu. Nevím, zda Vydrám a Lišákům někdo poradil, ale Rysové jsou úplně vedle. Koumes mi odevzdává jakousi sáhodlouhou slátaninu. Nejblíže k vyluštění je Dragon, ale nevěří, že by to bylo tak jednoduché, tak spekuluje dál. Nakonec jsem to musel tedy Rysům vysvětlit, že z každého slova se zapisuje pouze první písmeno – kapitálka. Za Loukami mám už všechny zprávy.

1. den Pátek 22.4.

Na Velký pátek před jedenáctou je na olomouckém nádraží pěkně narváno. Společná velikonočka Trojkařů, Poutníků a Šotků má podle Sopťových velkých očí asi 55 účastníků. Nakonec nás samozřejmě bylo o dost méně. Asi 50. Z Trojkařů jsou to Goblin, Nadík a Qéčko. Samotné přiblížení k místu konání – Posekanec u Toulovcových maštalí – se nemohlo obejít bez problémů. Hromadná jízdenka, například, je do třiceti lidí a paní za okýnkem nevěřícně blekotala cosi o třech tisících. Vlak měl 15 minut zpoždění a během cesty jen nabral další, tak nás nakonec vyklopil až v Chocni, místo původního přestupu v Třebové. Ke konci někteří dokonce i seděli. Místní lokálka přes Mýto do Litomyšle byla výrazně příjemnější, i když stále trochu těsná.