Když nás ráno v neděli vysypal autobus před nádražím (mně a Lálu), vítá nás právě odcházevší Marťan (otec Jacka) se slovy, že už tam je několik vedoucích. Prý nějaký brýlatý, kudrnatý a jeden dlouhovlasý. Tak jsem přemílal kdo by to mohl být, abych vzápětí seznal, že oddíl už „richtují“ Maco a Harry. V cuku letu vybíráme penízky na jízdné. Rysům chybí Dragon, Orel a Runy. Lišáci hlásí 100% účast. Kubula oznamuje, že Lvíče nemůže, protože hlídá psy babičce. Sochor se má připojit až v Mostech, kde je s rodiči na chatě. Racek Kulajda je zde s celou rodinou. Tak jsem se ho obligátně zeptal, kam že to jedou. A on mi odpověděl, že na Gírovou. „No, tak to se tam setkáme!“ (No to se rozumí, že Kulajdovci jedou s námi!)
Přesouváme se na III. perón. Na nástupu jsou vyzvány šarže, aby si upravily svoje družinu a že ve vlaku vypukne první předúsek nové dlouhodobé hry, jejíž název je zatím „těžce“ tajen.

První výprava 48. tábornického roku, předeslána už na zahajovačce, byla podniknuta na tzv. divokou kartu. V doplňcích nastíněna s tím, že se domluvíme na oddílovce. Antek to zařídil bezvadně. Sraz v sobotu v 9.00 hodin v Petrovicích – u nás v garáži. Akorát Racek Fili si později stěžoval, že vystrojen už v cyklistickém, stále čekal na signál srazu, zatímco my už projížděli lutyňskou ptačí rezervací.
Ráno je podmračené, hřebeny Beskyd nevidět, ale NET zvěstuje, že bude pěkně. No, nevím, nevím! Evans a Rendy (Lvíče se nedostavilo na místo srazu včas!), přivezeni Antkovou astrou a na místě jim jsou zapůjčena kola. Ostatní Trojkaři dorazili dle úmluvy. V prádelně jsou mančaftu poskytnuty nezbytně důležité informace, duše jsou dofoukány a vyrážíme krátce po deváté pod vedením Kulajdy do polí směrem k Oblázku. Přes železniční koleje si to šineme polní cestou k Závadě.