Den se zrodil do slunečného a teplého rána. Čtyři kulometné bedny výzbroje ASF přivezl na nádraží Marťan a přibral, samozřejmě Jacka, a Monu. Když u otevřeného kufru „citrónu“ fasujeme zbraně, zastavil vedle nás autobus a šofér huláká na Monu dotaz, kam že to jedeme. Mona dodává: „Kačer!“ a zve bývalého družiníka Vyder na výpravu do Strže strachu. Kačer tvrdí že by jel rád, ale musí odřídit šichtu a náhradu nemá.
Poslední doráží Hrášek. Rodiče ho přivezli z Orlové. Roman s Kryštofem, už vyzbrojeni, odchází k pokladnám koupit lístek.
Nádraží je děsně nacvaknuté, všude plno lidiček a dětiček, proto ihned odcházíme na III. perón. Je jasné, že už nikdo nepřijde. Lišáci mají 100%, Vydry taktéž, protože Sochor na nás bude čekat, stejně jako v loňském roce, v Mostech. Chybí tak pouze čtyři Rysové – Peggy, Dragon, Tomáš a Dalmi. Ale mně se nikdo neomlouval ...

Měl bych napsat zápis z výpravy… Do sluchátek si pouštím londýnské filharmoniky, kteří mi interpretací nejznámějších rockových skladeb budou zpříjemňovat následující chvíle strávené u pecka a začínám si sumírovat co a jak se seběhlo: Ještě v pátek večer jsem si říkal, jak pohodové ráno budu v sobotu před výpravou mít. To jsem ovšem ještě netušil, že nemocný Lukáš si to z pokojíčku přihasí již o půl šesté s tím, že už je vyspinkaný, že se chce převléct a dívat se na Pata a Mata! Dva marné pokusy o jeho „zpacifikování“ nevedly ke kýženému cíli. No, nic, říkám si. Do srazu jsou ještě tři hodiny, aspoň si vše v klidu připravím!

V podmračeném ránu se nás v pravém rohu parkoviště "kaflandu" sjíždí poskrovnu. Nevím, zda ostatní vyděsilo nestálé počasí, popř. jim účast znemožnily narozeniny někoho blízkého, píchlá duše, lenora nebo fakt, že podnik byl vyhlášen až na oddílovce? 
Z Racků jsem zde sám, ostatní družiníky vidíte na titulním snímečku. Čekáme ještě deset minut na opozdilce, nedorazil však nikdo. Tak po nezbytném základním poučení o "jízdě na kole po pozemních komunikacích" si to šineme nahoru k rehabilitačnímu sanatoriu.
V lázeňském parku odkládáme kola do trávy a postupně obkličujeme několik solitérních jehličnanů. Prvně se snažíme určit borovici lesní (pinus sylvestris). Tak to ještě družiny zvládly, ale na douglasce tisolisté (Pseudotsuga menziesii) si vylámali zuby úplně všichni. I "sněženkoví" bratři. Dále se seznamujeme s jedlovcem kanadským (Tsuga canadensis), smrkem ztepilým (Picea excelsa) a modřínem opadavým (Larix decidua).|

Toto je zpráva o vykonání „Spanilé jízdy“ do Malé Skály, kde jsme měli, (nebo máme?), v úmyslu letos uspořádat letní tábor, spojený s putováním labyrintem pískovcových skal Českého ráje.  Co to však v oddílovém „žargonu“ značí „Spanilá jízda“? Pilný žáček okamžitě zbystří a z mysli mu vytane husitské období českých dějin, kdy se vyslanci husitských stavů rozjížděli do okolních zemí, aby vysvětlovali a obhajovali dílo mistra Jana Husa.
My samozřejmě nic neobhajujeme, byť nám je „mistr“ příkladem, neboť prvním oddílovým zákonem je „pravdomluvnost“!! Ale přinejmenším od roku 1971, kdy byly organizovány spanilé jízdy na Bouzovsko (nepočítaje tábory v Jeseníkách (1968 a 1969), a syrový „Tábor psanců“ na Malé Fatře v roce 1970), se téměř před každým táborem podniká již výše zmiňovaná „spanilá jízda“.

Jelikož v březnovém termínu „naší tělocvičny“ již byly práce spojené se zateplením pavilonu školy v plném proudu a tělocvična tak nebyla přístupná, zvolili jsme na sobotní dopoledne náhradní program. Vypravili jsme se do Vlastivědného muzea, kde je instalována putovní výstava libereckého IQ Parku s názvem „Poznej se“.

Nadík hned u dveří hlásí, že Monty s Rikim se omlouvají, nepřijdou. Zmínění výtečníci dorazili vzápětí. Bůhví, co měli původně v plánu. Goblin má podle jedné verze zápas v karate, podle druhé hraje někde na saxík. Každopádně nedorazí.

Po zahájení čekáme ještě chvíli, jestli nedorazí Goblin. Čekání si krátíme studiem konečné tabulky Matematika a Pexesa.Nakonec začínáme Morseovku bez Goblina. Dneska je na pořadu zapeklitá amharština.

Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909

Den první – čtvrtek, 2. únor

Začátek dne je v 15:45, což je sraz. Z členů jako první přišel Nadík, po něm Goblin (já) a Peťa (já) (pozn.: zápis prvního dne psali Rysové, proto „já“ a „já“). Borci Riky a Monty nepřišli. Chtěli jsme Montymu zavolat z Nadíkova telefonu Nokia – starší model, ale dobrý design. Byl od jeho bráchy Vojťase a on tam Montyho číslo nemá. Jo a paní (velmi, velmi opilá) požádala celkem zdvořile o zapálení cigarety. Nemohli jsme.

Venku zuří blizzard - sněhová bouře. Jak Maco později poznamená - Bílá tma. Jsou tři hodiny po půlnoci. Pracuji v kanceláři, mám noční směnu a dokončuji přípravu na dnešní výpravu. Na výpravu do míst jak jsem sliboval, kudy prchali desítky příslušníků zahraničního odboje v touze bojovat proti hilterovskému Německu. 17-ti letý Jirka Staněk - náš literární hrdina, i skuteční Josef František, Matěj Pavlovič, Josef Balejka, Oldřich Kosař - znáte z legendy; npor. František Fajtl nebo pplk. Svoboda, pozdější armádní generál a prezident Československé republiky. (Jeho podpis máme v oddílové kronice). Na Bílý Kříž. Éterické pomezní místo Zadních hor, hranice mezi Slovenskem, Moravou a Slezkem. Pro nás, karviňáky, složitě dostupná krajina. Po zrušení dráhy do Bílé je na železnici na všechny směry, bratru 20 - 25 km, daleko. Chůze po tradičních turistických chodnících - jak dnes očekávám, by byla pro tušenou záplavu sněhu - nemyslitelná. Zbývá tedy autobus. A venku se stále snáší mračna sněhových vloček. Zavírám zápisník. Odcházím na kontrolu svých podřízených.