Původně jsem chtěl tento článek vymazat. Jeho oznamovací hodnota vypršela. Už netřeba psát kamarádům, zda se dostavím, či nikoliv. Už netřeba ani rozvádět věci s Vánoční nadílkou nemající nic společného. Větroň a Kulajda (po kolikáté už?), spískali další adventní posezení Modrých racků v hospodě „Výměník“ – zasvěcení ví, že jsme o tento objekt, co by klubovnu, usilovali. Podnik se počal  zařizovat na konci října. Snad byly původní představy organizátorů krapet odlišné. Ale aby se nás sešla „taková síla“ jako letos, tak to nepamatuji. Pobyl jsem mezi vámi jen několik desítek minut, když jsem se vracel z oddílové Vánoční nadílky a následně valil do „roboty“.
Viděl jsem tváře dávno neviděné, a rád jsem je viděl. Prohodil jsem několik slov i vět s Trojkaři, co jsem roky nemluvil. Půlku „smaženky“ mi hoši nechali a Kulajda mi koupil „americký nápoj“, protože „Výměník“ není na kofolu zařízený. A židli mi neustále podstrkovali. A setkal jsem se s Píďou. Třicet čtyři roky jsme se neviděli!!

Už, už jsem chtěl jít kupovat lístek, když do haly karvinského „vakzálu“ vpadávají uřícení Koumes, Tomáš a Dodo. Tomáš se omlouvá, že mu ujel autobus ze starého Ráje a kdesi po cestě narazil na pádící bratry Sznapkovi. Koumes tak doplňuje stav Rysů – Aidy, Koumes, Dalmi, Sid; kdy nuluje „nejpočetnější družinu“, jež si dosud nárokovali Modří racci – Fili, Kulajda, malý Kulajda a Mona. Taky Lišáci dorovnávají stav na složení: Sochor, Tomáš, Tříska, Martin. A tak nejslabší družinou jsou dnes Vydry – v současné době nejpočetnější družina oddílu. Jejich barvy budou hájit pouze Švejk, Dodo a Mates. Karamba – to je slabota. A taková pěkná výprava to dnes určitě bude (tedy jak pro koho!).
„Městský slon“ nás vyvrhnul v Bohumíně, kde přesedáme na osobák do Svinova. A hned zčerstva vedoucí rozdává lístečky s desátým úsekem radistické olympiády – egyptské písmo, což se u mnohých Trojkařů setkává s nepochopením a zírají na mně, jako by je zrovna teď rozbolely zuby.

Před brankou areálu školy u jídelny se nás sešlo celkem třináct. Čtyři Vydry, šest Rysů, Kassa s Ludvou a Vojťas, Nadíkův bratr, jenž Vydry „posílil“. Přes staveniště upravovaného koridoru nás paní Geschwinderová vpouští do šatny a připravuje smlouvy k podpisu. Ochotně nám zapůjčuje i kompresor pro nahuštění našich míčů.

Ludva, ještě nepřevlečený, schovává po tělocvičně lístečky Zavátých stop a já v šatně oddílu vyprávím legendu a pravidla této první soutěže Zimní sedmičky. Zdá se, že všichni všechno chápou, proto můžeme odstartovat! Had hochů vyráží ze šatny, aby se hned za dveřmi dělil a poté všichni na vlastní pěst pátrají po Zavátých stopách. První sestavu odevzdávají Rysové. Celkem sestavili tři dvanáctice, Vydry jen dvě a po prvním kole získávají Rysové 25 bodů a Vydry 15 bodů.

Dnes v kraťasech nedorazili ani Koumes, ani Mona, ani nikdo jiný. Naštěstí. Na trávě a chodnících leží zmrazky včerejšího sněhu. Pan školník mi kyne z vestibulu a předává klíč od nářaďovny. Tak si libuji, že nám to všechno pěkně klaplo, ale ono, jak vzápětí seznávám – ouha. Rysové jsou pouze dva. Lišáků a Vyder je po pěti. Z Modrých racků jsem tu sám.
Hrneme se do šatny a já pádím do tělocvičny rozházet zaváté stopy. Ale když zkouším klíč od dveří nářaďovny, zjišťuji, že jsme od školníka dostali špatný klíč. A protože se mi následně nedaří školníka jakýmkoliv způsobem vyrozumět, jsem naprosto zdrcen. Nedostaneme se ani k žíněnkám, ani k matracím – zkrátka se nedostaneme k ničemu. Tím bude dnes náš program pěkně ořezaný. Ještě nám mohli schovat lavičky a míče jsem mohl nechat doma. A tak jediné, co mě u srdce hřeje je to, že máme granáty!