Od soboty, kdy jsme se na výpravě celý den pohybovali v téměř neustálém mrholení, jsem jako na trní. Odvolat kola, neodvolat. V pondělí prší celý den, v úterý se situace „o fous“ zlepšila a norové nás zpravují o tom, že ve středu na prvního máje by mohlo pršet až k večeru… Zkusíme to!

O třičtvrtě na šest (zapomněl jsem si vypnout budík, který netuší, že je svátek) je venku obloha téměř vymetená, ale teploměr ukazuje celých šest stupňů!! Postupně, s vycházejícím sluncem, teplota stoupá, až k deváté hodině, na kterou byl stanoven sraz, dosahuje snesitelných jedenáct stupňů. Ovšem fouká, a to dost. Z oddílu jsou na parkovišti u neředínského hřbitova k výpravě připraveni Čedar, Gorka, Kroky, Maty, Simon a Tobi. Jedou s námi také Gorka senior a táta Simon (Petr). V nestřeženém okamžiku se vydává Gorka senior po hlavní silnici k Topolanům, aby získal náskok. Ale my tam přece nejedeme!! To si teda pěkně „naběh“.