Když jsem na 19. oddílovce 9. prosince opatrně zjišťoval, kam chce vyrazit oddílová omladina na prosincovou výpravu, modlil jsem se za to, že nikam. Byly však navrženy tři možnosti. Odehrát vánoční turnaj v discgolfu v Dubině a pokračovat ve výpravě až na „Konec světa“ do Prstné. Předpoklad – bez sněhové pokrývky, bo jak budeš hledat „létající“ talíř (bílý) ve sněhu?

Druhá výprava je „srdcovka“ – Skalka v Beskydách. „Mona, a bereme boby?“, ptá se Startér. Však venku není sníh, na co by nám ty boby byly. (Ó, jak jsem se mýlil! Už na konci oddílovky se opatrně rozesněžilo a během týdne napadaly takové hromady sněhu, co jsme už dlouho neviděli.)
Po vyhlášení třetího návrhu výpravy, zavládl aplaus. Naprostý souhlas. Vyrazíme na linii „bohumínských bunkrů“ I. republikového těžkého opevnění. „Učitel“ může jet na kole, (jako před třemi lety), a nakonec skončíme v aquaparku „Bospor“ v Bohumíně.