První diplomek za věrnost (malé orlí pero) jsem obdržel v roce 1978.
Bylo 25. února 1976 (středa). I dnes je středa 25. února, jen o padesát let později. Chtěl jsem se krásně rozepsat, zavzpomínat. Napsal jsem dva odstavce a pak jsem si přečetl článek vydaný před deseti lety. Text se téměř shodoval. Tak jsem vše zase vymazal.

Tak nějak se nám doma nezadařilo. Chatu jsme měli objednanou už v listopadu. Pobytový termín se blíží, Toncek odjíždí na misi, Eda a Terka mají chřipku, žena kucká a soplí také.
Uvažuji, co s tím. U chalupy je k dispozici stodola a uvnitř ping-pongový stůl, stolní fotbal, kulečník, šipky a vířivka pro pět osob. Pro náš malý oddíl je to úplně super. Škoda toho nevyužít. Z oddílu nemůže pouze Lupen, už měli domluveno nějaké lyžování.
V pátek jedu s Kubkou a Honzou jako předvoj. Musím chatu převzít a doplatit. Na místě jsme těsně po čtrnácté hodině. Po seznámení s tím, co a jak, hrajeme pinec a koukáme na hokej Česko – Francie. V autě s Infinem jede Mýval, Osi, Talík a Pieči.
Po rozdělení pokojů a zabydlení odcházejí všichni do herny. Hrajeme ping-pong do DOD a stolní fotbal, který je zařazen do Zimní 7. Ke slovu přijde i samotná vířivka.
Vlastně ani nevím, nepamatuji si na takový luxus pro oddíl. Spaní v postelích, v peřinách, vytápění – včetně stodoly – tepelným čerpadlem. Vířivka by prý byla dobrá i na Tvrzi…