1.den – pátek 22. května 2020 – Páteční obloha je ještě nádherně modrá, slunce svítí a hřeje. Předpověď počasí, ze všech zdrojů, je ale daleko jiná, horší. V sobotu od rána má vydatně pršet, a to na celém území naší republiky. Hlad po nějaké společné výpravě je zřejmě tak velký, že nikdo z přihlášených svoji účast nezruší. Tentokrát jsem oslovil jen ty hochy, kteří se zúčastnili hry Virová hrozba. Infin, Ossi, Sobík, Sysel, Talík a Vítek. Navíc byl jen Júňo, který projevil zájem a zareagoval na stránkách. Šoféruje Vitas a já, velitelé vozidel Toncek a Jaryn.
Jedeme přímo na Tvrz. Nechci se nikde zastavovat. Větší corona uvolňování má nastat až v pondělí, tak nechci nikoho zbytečně dráždit. Proto jsem také více neovlivňoval účast. Mohlo by nás jinak jet více. Auto pro dalších pět osob (Jaryn), by bylo. Všichni členové navíc spali venku, ve stanech, takže Tvrz byla volnější.

A já si budu stěžovat! Nevím sice kde, a nevím vůbec komu, ale určitě vím na co! Jak je možné, že na horách 29. února je sníh? (Berte na zřetel tu číslici 29! Ale to je věc v našem příběhu zcela nepodstatná a tímto směrem se, prosím, neubírejte. Je přestupný rok!). Když jsem před třemi týdny na oddílovce tak trochu opatrně ohlásil, že do února by se vlezla ještě jedna zimní výprava, (protože je únor letos delší!), netušil jsem, jaká alotria nám předvede počasí.
V polovině února padají teplotní rekordy (ty plusové), na horách není sníh – bombardují nás rozličná zpravodajství. Než jsem napsal poslední doplňky, děsím se toho, že bych si měl na konci února nabalit do loapu kraťasy. Vše tomu totiž nasvědčuje. Ale ve čtvrtek ráno jsem se probudil do zimní krajiny. Za oknem je sníh, střechy jsou bílé. Všechno je bílé. A když jsme v sobotu s polovinou oddílu uháněli „městským slonem“ do Beskyd – do Jablunkovské průsmyku, zarazilo mne, že už v Třinci je bílá tráva. „Hele, sníh. Tak to bude asi i nahoře!“ Ale abych nepředbíhal. A pěkně popořadě.

Když jsem v Kalendáriu oznamoval, že sraz na výpravu bude v 9:45, několik lidiček se mne ptalo, jestli jsem se nespletl. Nespletl, dnes jsme si mohli přispat!! Ráno, kupodivu, prosvítá zšedlou oblohou i sluníčko. Mám však neblahý pocit, že nebude mít dostatečnou sílu a souboj s mraky prohraje. Co naplat, ještě je únor. Ale zato speciální, přestupný. Nevím, zdali oddíl někdy v historii uskutečnil výpravu v přestupný den! A když jsem již nakousnul téma přestupného roku, přidám trochu historie, protože i mne tyto informace překvapily…

Prolog

Magic the Gathering

Vzpomínka 1 – poprvé jsem se s touto sběratelskou karetní hrou setkal na Invexu v Brně 6.10.1999. Invex byl počítačový veletrh nejen pro profesionály, mohl tam každý. Nás samozřejmě nejvíc zajímaly novinky z her. Byl jsem tam tenkrát s Meďákem a Chroustem. Pozdě odpoledne jsme s Meďákem chtěli jet už domů, ale Chroust nás ještě přemluvil, ať zajdeme ke stánku s touto karetní hrou. Dávají tam něco zadarmo…, pro mě přesvědčivý argument. A tak si domů vezeme první startovací buster s návodem pro hru.
Vzpomínka 2 - je chalupa v Rudíkově (64. podzimní rodeo, 29.-31.10.1999), kde s Chroustem zkoušíme, asi poprvé, hrát Magic. Moc nám to nejde, nechápeme pravidla. Výraz tapni kartu je do té doby v češtině neznámý pojem. Také výraz shuffle překladače překládají jako šoupání nohama. To, že je to i míchání karet, jsem si domyslet.
Vzpomínka 3 – jezdíme s Meďákem do Ostravy. Tenkrát ještě neznámá ulice Stodolní, bydlela zde spousta cikánů. Téměř na konci byla prodejna fantasy literatury a her. Tady nakupujeme první herní balíky Portal a Second Age (balíčky tvořené pro dva hráče).

Takové uslimpané počasí, těžce zataženo, nevíš co může spadnout – déšť, mlha, či nedej Bože – sníh! (Nebo já z kola!!) Teploměr tachografu mého bicyklu, když mířím k tělocvičně ZŠ U lesa, mi ukazuje 5,5°C. Už je zde několik figur. Antek zrovna dorazil a hoši odnášejí sabatory (objemné brašny) se sportovní výzbrojí a výstrojí. Přichází další Trojkaři. Je devět hodin. Antek prozvání školníka. Ten zhasíná hovor a, protože už jde – už ho vidíme, rozhazuje ruce. Gesto zcela vypovídající: „Jsem tady! Proč prozváníš?“
Vpadáváme do spojovací chodby, a rovnou do šatny „HOŠI“. Doráží Júňo. Tělocvičny se nezúčastní, maminka zakázala, své zlomené zápěstí by Júňo nešetřil a s vervou sobě vlastní, by se zcela jistě zapojil do turnajů! (A my bychom ho neuhlídali!! Nedokázali tomu zabránit. To musí maminka!!) Ale i tak je Lišáků nejvíce, přestože chybí omluvení Kubka a Honzík. A pak ještě chybí Pišta, který se včera dušoval, že dnes určitě dorazí! Hm, a nikde ho tu nevidím!

Shrek se mi na oddílovce omlouvá, že do tělocvičny nepřijde, protože jede s rodinou na výlet (v jeho věku?). To už se v doplňcích Júňo zmínil, že má v sobotu závody a v pátek večer nám oznamuje Donut, že se omlouvá za desinformaci, ale ani s ním prý nemáme počítat. To už nepočítám ani s Pištou a Kubou, protože ti na oddílovce vůbec nebyli. Už minulou tělocvičnu jsme museli „opičí dráhu“ pro mizernou účast odložit na někdy jindy. Nemohu se zbavit dojmu, že to dnes bude  zavánět podobným scénářem.
Ale teď, když tu stojíme před vchodem, v tom mrazivém dopoledni, zjišťuji, že to až zase tak katastrofální nebude. A dokonce dorazil i pan školník. Sláva! Séba na poslední chvíli peláší domů pro zaváté stopy. Synci se shání po Antkovi. Mě asi „omejou“ – ale kdybychom celý týden nediskutovali o tom, kdo mi přijde v sobotu pomoci, když budu sám, tak bych neřekl ani „Popel“! Ale synci se už hrnou do tělocvičny hledat kartičky stop. Akorát Séba peláší zpátky do školy.

Do tělocvičny nás pouští pan školník, ovšem až na dotaz. Nevím, jak dlouho by nás nechal čekat, kdybychom se nezeptali, zda-li již můžeme jít dovnitř. Na dnešní tělocvičnu nepřišel nikdo z Modrých racků. Ještě v „civilu“ tedy schovávám lístečky Zavátých stop po různých místech tělocvičny i nářaďovny. Vpouštím manšaft a rychle se převlékám. Zrovna abych stihl zapsat první sestavu 3x4 Vydrám a téměř ve shodném okamžiku sestavu 12x1 Lišákům. Stopy nalezeny, body zapsány. Aktuální stav si lze prohlédnout v tabulce, vyvěšené v klubovně a také na webových stránkách. Pro zahřátí a rozběhání, jako již tradičně, nám slouží Jirásko. Tři kola, tři dvojice vítězů, kteří si vybojovali známku – Sky a Kayak, Hepík a Tomík, Kroky a znovu Sky. V rožku tělocvičny je lavičkami připraven prostor na Honičku s dalekohledem. Ještě štěstí, že se tato hra neboduje, protože některé „výkony“, které pár jedinců předvádí, by vedly k diskvalifikaci…

1. den – pátek 20.12.2019

Takže, jak začít… Na pátečním srazu se ukázalo, že pouze tři členové celého našeho oddílu mají svou plnou polní (rozuměj kletr) sbalen tak, že na něm není nic dalšího připevněno. Většina má na kletru karimatku ve svislé pozici, připevněnou na boku, což je ještě akceptovatelné. Ale. Lukin má na svém kletru dole napříč připevněnou snad nafukovací dvojpostel, či co! Ale zase na druhou stranu, je to jeho první vícedenní výprava! Nakonec se ukázalo, že na Justýně je několik molitanových matrací, takže karimatky nebyly nezbytné! Alespoň to víme pro příště. Chlapci na čtyřsedadle v autobuse, zřejmě pod taktovkou Kayaka, hulákají, jako by cestovali sami. Několikrát je na tuto skutečnost musím upozorňovat! V Pohořanech si v místní restauraci Pohořanská bouda vyptáváme barely s pitnou vodou a vydáváme se do tmy směrem k Justýně. Volíme o něco delší, ovšem pohodlnější cestu.