Ráno jsem šel se psem na pole, ale to vy jste ještě určitě spali. Bylo mrazivo a z šedých mraků padaly takové polystyrénově kuličky. A když jsem půl hodiny po osmé vyrazil na kole, poznal jsem, že je zle. Splnila se předpověď „rosníčkářů. Ledovka! Vlhkost začala ledovatět na silnici, na chodnících. Větve stromů, tráva a střechy domů mě nezajímali. Tudy jsem nejel, ale tam všude to také bylo. A ta paní v rádiu ještě ke všemu říkala, že ta ujetá vrstva na vozovce nebude sjízdná!! No, a že nebyla! Hned jsem mrskal na chodníky. Tam byla taková namrzlá krupice, po které se s určitou opatrností už jet dalo.

Ke škole do Ráje jsem přijel vykřičovaný a zpocený jako myš. Ale nespadl jsem. Po cestě jsem byl svědkem několika karambolů, naštěstí šlo vždy jen o plechy. Auto na rondlu pod „kaflandem“ klouzala jak krabičky od zápalek. Většina řidičů byla však rozumných, pohybovala se takřka krokem.

Mělo to být původně 102. Podzimní Rodeo, ale nakonec bylo vše jinak. Už na oddílovce je to jasné. Jeden Rys na výpravě bude asi málo. Nakonec na nádraží, na nástupu, stojí Rysové dva. Infin a Talík. Celkem je nás dvanáct členů. Tak to by to Rodeo hrát šlo. Volám si rádce k poradě a řešíme, jestli ano nebo ne.  A jak jsme rozhodli. Ani nevím, jestli dobře nebo špatně. Rodeo se odkládá na jindy a můžete si sami doplnit pro a proti. Rodeo už nebude na výpravě, ale odehrajeme ho v klubovně (v tělocvičně). Měli jsme skvělou příležitost, krásné místo, krásné počasí, rozdělení družin po čtyřech. Jenže to rozdělení i pro mne znamenalo stopku. Přeházení členů družin. Startér za 14 dnů vystřídal všechny družiny, Kupka to stihnul na jediné výpravě.  To mi prostě nesedlo. Takhle jsme si mohli klidně hodit kostkou a určit vítěze.

No, tak to je „paráda“...!

RODEO – podnik nejvyšší oddílové priority a zúčastnila se jej méně než polovina oddílu! Kromě průjmových Skye a Kayaka se tohoto tradičního klání nezúčastnili ani Mink (omluva bez důvodu), Kovy (špatné rodinné plánování), Mlčoch (nachlazení), Frenky (omluva bez důvodu), Tomík a Váša (ti by ještě neunesli kletry a možná ani tíhu okamžiku), Tobi (nedělní (!!) turnaj ve florbale) a Lukin (jediný bez omluvy). Takže se bude bojovat v tristním počtu R – Čedar, Hepík; L – Gorka, Sigi, Kroky; V – Maty, Simon, Pedro. Rodeo odložit už asi nezvládneme…

Když někoho, s kým jsi se rád vídával, dlouho nevidíš nebo když se s někým, s kým jsi se rád potkával, dlouho nepotkáš, nepromluvíš, na kytaru si nezahraješ, nezazpíváš, s radostí kvituješ zprávu, že kamarád se z daleké a nelehké cesty v pořádku vrátil. To se musí oslavit, neboť o radost je nutno podělit se! (A ne ji v sobě dusit. To není pěkný!) A když se dozvíš, že nejsi sám – kdo by se rád toho projevu radosti zúčastnil, tak uděláš všechno proto, abys tam byl.

Týdny sleduješ diskusi pod plánovaným podnikem, příspěvky psané s naprostou odhodlaností a jistou dávkou bodrosti, co vše se bude robit, kdo se zúčastní, kdo nemůže a kdo koho kde přibere. Řeší se jídelníček, pumpa (hustilka), a akumulátorová baterie. A to, zda se stojí v Globusu na fašírku v žemli? To je zákon. Takže stojí! Samozřejmě, že když se soukáš z automobilu, kde s tebou nejeli ti, co jet měli, zjišťuješ že všechno je tak trochu jinak.

1.den – pátek 25. října 2019 – Hned po práci nakládám materiál do auta. Je toho hodně, trochu mám obavy, musí tam vejít ještě pět kletrů. Jaryn to má ještě horší, jeho Hjundé i20 není pro pět kletrů stavěné. Ale nakonec se vleze ke mně vše a k Jardovi taky. Mates přichází včas a tak můžeme vyrazit pro Infina. Nakonec nastupuje u svého paneláku i Séba se Startérem. Odjíždíme z Karviné lehce po 15. hodině. Jaryn jedou až v16:00.
Osádka mého vozu už je naučená, že bez gumových bonbónů se mnou nemohou. Ale to, co koupil teď Startér, to muselo být někde ve výprodeji u Vietnamců a ještě s prošlou zárukou. To by nepožvýkala ani kráva.

Nevím, proč se mi tentokrát do zápisu z výpravy vůbec nechce. Přitom Malá Fatra je moje srdeční záležitost. Pohoří, které mám asi nejvíce rád. V loňském roce splněny dva sny. Stál jsem na Velkém Rozsutci v zimně (průchod s mačkami, ledopády Jánošíkových dier, s Tonckem a pak nádherná výprava - Východ slunce na Velkém Rozsutci. Obě nezapomenutelné výpravy. Tak co mne to na ten Velký Rozsutec ještě tak táhne? Letos jsem tam byl dvakrát. Jednou s Danou a teď s Rybaříkem, Simem, Júněm, Infinem a Syslem.

Zvolil jsem tentokráte trochu jinou trasu, než bývá běžné. Vlastně bych to ani neměl nazvat výprava na Velký Rozsutec, ale spíše výprava na Osnicu a Malý Rozsutec. Na Osnici jsem byl pouze já podruhé, pro ostatní to byl „prvovýstup“. Na Malém Rozsutci byli poprvé Júňo, Infin i Sysel.

Několik let mi v hlavě uzrával nápad, jak udělat na táboře provozuschopnou saunu. Starý model, byť velmi romantický a někdy i dramatický, už nešel na našem tábořišti provozovat. A to z několika důvodů. Nebylo se kde ochladit. Věžnický potok je každý rok téměř na suchu a bývalá hráz je už opravdu bývalá. Výstavba nové hráze, no viděl jsem několik pokusů. Nakonec jsme rádi, když zvedneme trochu hladinu v umývárně.
Další problém, nedostatek dřeva na rozžhavení kamenů. Většinou to byla značná spotřeba. Poslední roky to bylo dřevo ze starých podsad. Při jedné z vykrádaček Tvrze nám ukradli kleště na vytahování rozžhavených kamenů. A také už není onen kbelík s dírkami na dně. V indiánské sauně se mohlo vysaunovat tak 8 osob a to v podstatě jen jednou za večer.
A protože mi saunování na táboře moc chybělo, začal jsem přemýšlet co s tím.

Sky Watcher - Pozorovatel oblohy
Mezi návrhy názvů tábora se objevil, mimo jiné, i název Dobsonův tábor. Musel jsem se jen pousmát, nikdo z účastníků vlastně nevěděl, že pan Dobson kdysi vymyslel podstavec na ložiscích, který drží a dovoluje otáčet dalekohledem všemi směry. Takže název by byl vlastně „Tábor na podstavci nebo stativu dalekohledu.“ Lepší název by byl možná Newtonův tábor. To je typ zrcadlového dalekohledu s jedním primárním vydutým zrcadlem a druhým rovinným, eliptickým. Nákres a dovysvětlení si najděte na internetu sami. Ještě lepší by byl název Tábor pozorovatelů oblohy. Tak se náš dalekohled totiž jmenuje – Sky Watcher. Jenže nepřízeň počasí nám umožnila pozorovat oblohu jen čtyřikrát. Je to sice víc než viděných raků ve Věžnici, ale méně než saunových dnů. Takže raději Tábor se saunou.

„...Za druhé světové války obsadili palác Němci a komnatu nechali odvézt zpátky do pruského Královce, dnes Kaliningradu. Tam se jí lidé na zámku obdivovali až do března 1944. A tady začíná historie její záhady: Tehdy se ke Královci přiblížila Rudá armáda a Němci prchali. Podle jedné verze jantarový zázrak putoval zpátky do beden a pod krycím názvem „Operace Atlantida“ zmizel. Podle druhé verze, podložené deníkem jistého ruského důstojníka, pověřeného ochranou uměleckých památek, který byl tehdy odvelen do Královce, zničili komnatu vojáci, když zapálili zbytky zámku i s ní.

Obě verze jsou však nedoložené. Navíc, podle druhé - se v deníku uvádí, že důstojník na vlastní oči viděl zuhelnatělé zbytky jantaru - jenže jantar nezuhelnatí. Při teplotách od 370°C výš se vznítí a hoří jasným plamenem. Podle první verze byla komnata, vlastně její výzdoba zakopána nedaleko bývalého královského paláce pod jednou fontánou - jenže nenašla se tam.

Nějaký africký vzduch zařídil po celém území Česka i Slovenska nebývalé teploty. 90 % dlouhodobě měřících stanic hlásí rekord. Přesto se ráno na výpravu těším a věřím že i ostatní přítomní. Fili, Jaryn, Mates, Vítek, Infin, Júňo a Sysel. Jedno auto řídí Jaryn, druhé já. Od klubovny odjíždíme v 6:00. Mírné, klasické zdržení v Čadci a pak 50 metrů od cíle. V nejužším místě opravují cestu a zrovna, když přijíždíme, náklaďák zablokuje cestu úplně a asi 15 minut nakládají a skládají matroš. Jaryn vystoupil z auta a vynadal mi, že prej kdybych trochu šlápl na plyn…  Asi neví, jaké jsou pokuty u našich bratrů za rychlost. Ještě nás trochu zdrží přeparkování jednoho auta do Vrátné, pod lanovku.
Vlastně jsem ještě nenapsal, kde začínáme. Je to v Tiesňavách. Nezdá se mi velké vedro, asi 20°C. Jen je tak nějak dusno. Po prvních metrech stoupání jsme všichni komplet propocení. Tohle jsem ještě nezažil. Vítek a Mates hlásí, že se jim potí i brýle.