Tuto hru vymyslel Howard Garns v roce 1979 a publikoval ji v pod názvem „Number Place“. Své velké obliby se dočkala v Japonsku. O dva roky později dostala hra jméno "SUDOKU", je to zkratka ze "súdži wa dokusin ni karigu", což znamená japonsky něco jako číslo v políčku nebo číslice samostatně stojící.

Po částečném uvolnění pravidel Protiepidemického systému ČR (PES), které umožnilo pobyt 10 osob ve vnitřním prostředí budov, jsme odehráli prosincové DOD - turnaj v ping-pongu.

Jsem rád, hoši, že jste si vše odřídili sami - i družinové turnaje, i ten finálový. Zde je přiložena konečná tabulka.

Snažím se v době covidové, (ale i mimo ni), trénovat trochu mozek. Jednak mne hlavolamy a šifry vždy přitahovaly, ale také se obávám alzheimera a toto prý pomáhá.
A tak řeším sudoku, různé hlavolamy, křížovky, šifry a podobné kratochvíle.
Nedávno jsem narazil na šifru, která mne trochu rozhodila. Žádné zadání, teda ten obrázek je zadání, spíše tedy žádný doprovodný text. Jen nadpis „Šifra“. Koukám na to, a nic mne nenapadlo. Tak jsem si řekl, že odzkouším, zda jsem jen já tak slabý v luštění.
Zkuste se podívat sami, jestli s tím hnete. Pokud mi do týdne nikdo nedodá řešení, zveřejním, co je zašifrováno a nechám opět na vás, zda přijdete na způsob šifrování.
Odpovědi prosím na můj email, whatsapp nebo SMS.
Abych vás trochu navnadil: Všichni, kdo dodají správnou odpověď, budou zařazeni do slosování o hlavolam značky Hanayama z Japonska. S výběrem mohu poradit, mám jich doma přes třicet kousků.
Řešit může kdokoliv. Olomoučáci, karviňáci, starší členové, rodiče, bratr, sestra... Do slosování zařadím z rodiny jen jednoho zástupce.
(Jste-li sourozenci aktivní v oddíle, jako třeba Séba a Startér, nebo Maty a Kroky, tak pokud vyřeší oba, do losování jdou oba dva.)

*zdroj neuvádím, doplním po soutěži

Děkuji všem, kteří šli se mnou. Jedna z nejpěknějších a pro mne fyzicky nejsnažších výprav na Velký a Malý Rozsutec.

Nechávám prostor pro jiné písaře (Sobík, Sysel), zda budou ochotni provést nějaký hezký zápis. Já už zde byl opravdu nespočítaně. Navíc jsem teď víc než po přírodě, koukal po holkách. A že bylo na co koukat. Věkem je ten záběr hezkých holek stále větší, ale tohle mladší zatím nepochopí.

Můj zápis je pouze ve fotografiích.
 

Z osmnácti členů oddílu se nás sešla polovina. Ano mnozí se omluvili, ale i tak se mi ten počet moc nelíbí. Takový krásný, slunečný den. Třeba nás příště pojede více, až bude pršet.

Zpět k výpravě. Na nádraží už musíme mít všichni roušky. Také ve vlaku. Průvodčí několikrát napomínal cestující, že ji nemají správně nasazenou, případně že ji nemají vůbec. Od nás naštěstí nikoho.

Už téměř týden mi ta cedule oznamovala, že po cestě kudy chodím se Sirem na procházky do polí, a dál přes les – až k železničnímu přejezdu, (kde já čekám na nákladní vlak a Sir v jetelišti hrabe jámy), pojede kavalkáda zemědělské techniky. Proto zde nebude v tento čas radno parkovat, neboť taková několika metrová kosa kombajnu může ulomit zrcátko, no nedej bože, poškrábat lak karoserie. Žena mě sice lákala do Hranic, že budu moci vyvézt praneteř pod železniční viadukty – odmítl jsem. Počkáme si se psem na traktor „Honza Jelen“, který šoféruje chlapík, co na nás vždy mává.

No, že to bude taková sláva, tak to jsme nečekali. Po půl čtvrté odpolední se všude rojí množství natěšených lidí. Na přechodu hlavní cesty před „pizzerií SALVE“, kde je narváno, už stojí hlídka v reflexních vestách. Snažím se vyzvědět, kdy to vypukne. Že už jedou! Vracíme se tedy se Sirem k poli. Křižovatky jsou zaplněny domorodci, kufěrkořami, a dětičkami. Zdravím se se sousedy.

Oddílová činnost v nastávající sezóně.
Televize a naše vláda nás neustále mate a vydává rozporuplné příkazy a nařízení. No, ale k věci. Mluvil jsem zatím jen s ředitelkou školy U Lesa (a také s novým školníkem). Přístup této školy je vcelku vstřícný, dlouhodobé „partnery“ mimoškolní činnosti nechtějí moc omezovat.
Florbal začíná hned v úterý 1.9.2020. Nesmíme jen používat šatnu, protože už ji po nás nemá kdo vydesinfikovat. Možná budeme muset také počkat, než ze školy odejdou tenistky a pak tam teprve vstoupit. Uvidíme…

Nový školník bydlí v Karviné Hranicích a už se moc dobře na soboty netvářil. Ředitelka nabídla spíše ekonomku školy, která bývá v soboty často v kanceláři. Tak jsem zvědav, jak to půjde a zda bude k dispozici i nářadí.

Tábor odvážných
Dnes je slovo epický používáno (a nadužíváno) mládeží ve významu skvělý, úžasný, velký, neuvěřitelný bez jakékoli smysluplné vazby na skutečný význam tohoto slova.
Kdybych měl tábor hodnotit jedním slovem, použil bych právě tento výraz. Přišel s ním Donut, já si jej dnes jen vypůjčil.
Když jsem mluvil s Meďákem a Šamotem, řekl jsem jim, že to byl skvělý tábor. Prý to říkám vždycky. To ale určitě není pravda. Byly tábory, kdy jsem byl spokojen, tábory, které u mě upadly v zapomnění, ale také tábory, kdy jsem byl rád, že to máme za sebou.
Nemám přesně spočítány všechny své tábory, ale jsem někde kolem čtyřicítky. Vynechám-li své první, „dětské“, považuji tento tábor za nejlepší ze všech.
Je spousta kritérií, podle kterých bych mohl hodnotit, ale vždy to skončí u stejného zdůvodnění.

Chtěl jsem tady dopředu napsat nějakou tu číslici. Že, kolikátý, a kdesi – cosi. Či, kýho výra?  Ale jádro pudla je někde jinde. A tam je i ten „zakopaný pes“. (Nebo to byla liška – kdy ten nezbedný pes, (což se dalo očekávat! – což se přímo nabízelo!), ji vyjme vyvařenou z esšálku a kdesi si ji ukryje?) Snad bude hlava lišky Bystronožky někdy příště, některým „osloveným“, nalezena. A už nově – Bystrouška přijde mezi nás a „vyhaslými světly“ bude sledovat naše počínání v jejím kraji.  

Pozorný čtenář určitě porozumí, pozorný čtenář k tomu určitě dojde. Pozorný čtenář se určitě zeptá. A pokud to vše vylíčím tak, jak to bylo, s tím, že převážná část je mi utajena, (a ta druhá, díky mé lenosti, ležérnosti a nezodpovědnosti, není dotažena do konce!), tak to bude naprosto epické. Doopravdy - tak, jak to tvrdil Jindřich Kačaba! Neboť „epický“ znamená – výpravný, dějový. A tím, bezpochyby, letošní tábor byl! Ostatně, o tom psal i pan Antek.

Ahoj Mono!
Zdravim te. Byl jsem nedavno na Eigeru s Kamaradem. Bylo to dost dobrodruzne. Tak me napadlo poslat mensi zapis z toho, co sem zazil a co mi to pripomina. Precti si to a rozhodni, jestli to chces dat na Oddilove stranky. Nechci se chlubit, prinejlepsim jen nekoho inspirovat.             Zdravi Ruza!
P.S. gramatika stoji za nic. Ale me to neva. A taky tam nejsou hacky a carky. Nemam ceskou klavesnici.
Tak takový mail jsem nedávno dostal. Od Růži (podrádce Vyder), který už několik (hodně) let žije ve Švýcarsku. Poslal mi zápis z výstupu. A protože se mi líbil, a Růža souhlasil s jeho zveřejněním, (ačkoliv jsem ho varoval, že před táborem mám takové křečové stavy hnutí mysli, že nevím, nevím, zda to stihnu vyvěsit!), nedalo mi to. A když mi Růža na moji žádost poslal i několik fotografií, nezbývá mi nic jiného, než se s vámi podělit.