„Tělocvična je zařízena, tentokrát ji rušit nebudu, i kdyby na jedné straně tělocvičny stál s horečkou Sysel a na druhé zvracel Shrek. Bo tak to má být...“ Tak takhle narážel Antek na skutečnost, kdy stopnul před dvěma týdny první podnik nového kalendářního roku z důvodu vysoké churavosti mančaftu. Tak jsme se domnívali, že se to zlepší, ale mnozí „boroci“ jsou zasaženi opravdu těžkou chřipkou. Pár z nich dokonce bylo tak zesláblých, že nebyli schopni „podat o sobě zprávu“.

Čtrnáct Trojkařů vpadává do otevřené spojovací chodby tělocvičny a hned je přivíráme, aby sem nelezl kousavý mráz. „Antek je tu!“. Hrstka starších, vesměs otužilých jedinců, peláší pro kabele a sabatory. „Jé, florbalky! Antku, bude se dnes hrát florbal?“, doráží Dalmi na skarbowego. Ale ano, Jakoubku, co by se dnes hrálo jiného? Když je tu florbalová výzbroj, bude florbalu. A dokonce i nově opravené branky visí v nářaďovně. Třikrát hurá!

V pátek okolo jedenácté hodiny Mona (fotr) smutnil, že nemá kdo vést oddílovku, což je průšvih, protože musí být odehráno několik závodů. Po týdnu, kdy jsem seděla s učebnicí „Mluvnice jazyka českého“ doma, jsem se téhle příležitosti chopila, abych si mohla "kapke" vyčistit hlavu. A zabijeme dvě (nebo dokonce tři!) mouchy jednou ranou. Oddílovka proběhne, já si dám pauzu od učení a hoši… ti možná budou rádi, že nemusí trávit lednový pátek doma.

Dostala jsem harmonogram i veškeré instrukce, ale stejně jsem věděla, že jestli nepřijdou rádcové, budu asi úplně ztracená. Chvilku čekám před klubovnou, když se k ní připlazí i Júňo se Syslem, mlsajíc nějakou dobrotu. Podle toho, jak byl Júňo kolem pusy špinavý, to tipuji na gofry. A to jim schvaluji, protože je tady mají pravdu dobré. A tak otvírám školu a ti dva hošíci mě zaučují, co jak správně udělat, kde nechat dveře otevřené.