Takové uslimpané počasí, těžce zataženo, nevíš co může spadnout – déšť, mlha, či nedej Bože – sníh! (Nebo já z kola!!) Teploměr tachografu mého bicyklu, když mířím k tělocvičně ZŠ U lesa, mi ukazuje 5,5°C. Už je zde několik figur. Antek zrovna dorazil a hoši odnášejí sabatory (objemné brašny) se sportovní výzbrojí a výstrojí. Přichází další Trojkaři. Je devět hodin. Antek prozvání školníka. Ten zhasíná hovor a, protože už jde – už ho vidíme, rozhazuje ruce. Gesto zcela vypovídající: „Jsem tady! Proč prozváníš?“
Vpadáváme do spojovací chodby, a rovnou do šatny „HOŠI“. Doráží Júňo. Tělocvičny se nezúčastní, maminka zakázala, své zlomené zápěstí by Júňo nešetřil a s vervou sobě vlastní, by se zcela jistě zapojil do turnajů! (A my bychom ho neuhlídali!! Nedokázali tomu zabránit. To musí maminka!!) Ale i tak je Lišáků nejvíce, přestože chybí omluvení Kubka a Honzík. A pak ještě chybí Pišta, který se včera dušoval, že dnes určitě dorazí! Hm, a nikde ho tu nevidím!