A já si budu stěžovat! Nevím sice kde, a nevím vůbec komu, ale určitě vím na co! Jak je možné, že na horách 29. února je sníh? (Berte na zřetel tu číslici 29! Ale to je věc v našem příběhu zcela nepodstatná a tímto směrem se, prosím, neubírejte. Je přestupný rok!). Když jsem před třemi týdny na oddílovce tak trochu opatrně ohlásil, že do února by se vlezla ještě jedna zimní výprava, (protože je únor letos delší!), netušil jsem, jaká alotria nám předvede počasí.
V polovině února padají teplotní rekordy (ty plusové), na horách není sníh – bombardují nás rozličná zpravodajství. Než jsem napsal poslední doplňky, děsím se toho, že bych si měl na konci února nabalit do loapu kraťasy. Vše tomu totiž nasvědčuje. Ale ve čtvrtek ráno jsem se probudil do zimní krajiny. Za oknem je sníh, střechy jsou bílé. Všechno je bílé. A když jsme v sobotu s polovinou oddílu uháněli „městským slonem“ do Beskyd – do Jablunkovské průsmyku, zarazilo mne, že už v Třinci je bílá tráva. „Hele, sníh. Tak to bude asi i nahoře!“ Ale abych nepředbíhal. A pěkně popořadě.

Když jsem v Kalendáriu oznamoval, že sraz na výpravu bude v 9:45, několik lidiček se mne ptalo, jestli jsem se nespletl. Nespletl, dnes jsme si mohli přispat!! Ráno, kupodivu, prosvítá zšedlou oblohou i sluníčko. Mám však neblahý pocit, že nebude mít dostatečnou sílu a souboj s mraky prohraje. Co naplat, ještě je únor. Ale zato speciální, přestupný. Nevím, zdali oddíl někdy v historii uskutečnil výpravu v přestupný den! A když jsem již nakousnul téma přestupného roku, přidám trochu historie, protože i mne tyto informace překvapily…