„Ježíšmarjá!“ To vám byla tak nádherná výprava, že se až slov nedostává. A při tom se jednalo jenom o naprostou „pochozí selanku“, (kdy připravené hry (několik hodin jsem s nimi zápasil), zůstaly doma v černých deskách A4 u klavíru). Nic jsme si nezahráli – i když, (ale o tom až později). Počasí nic moc – každou chvíli to vypadalo, že to „spadne“ – rozuměj déšť. Účast „invalidní“, značná část Trojkařů je chorá, což se dalo odsledovat z účasti na včerejší oddílovce.
„Ty, Infine, co ty tu robíš?“ „Já jedu s vámi!“ – první zlatý lísteček padá do „Obřího dolu“.
Ještě je tu se mnou Lála (druhý zlatý lísteček následuje), kupuje jízdenky a vyjednává s paní za pokladnou. A Sobík má draka! Třetí zlatý lupen, neboť Sob včera tvrdil, že draka vyzvedne od babičky z půdy, a své slovo dodržel! I Lála má draka. Ostatní ale nemají nic. (Já mám psa!) Všichni jsme rozradostněni podzimem, část Trojkařů je v kraťasech. (Akorát ty zapomenuty černé složky A4 tam doma u klavíru mě naprosto žerou).