Když někoho, s kým jsi se rád vídával, dlouho nevidíš nebo když se s někým, s kým jsi se rád potkával, dlouho nepotkáš, nepromluvíš, na kytaru si nezahraješ, nezazpíváš, s radostí kvituješ zprávu, že kamarád se z daleké a nelehké cesty v pořádku vrátil. To se musí oslavit, neboť o radost je nutno podělit se! (A ne ji v sobě dusit. To není pěkný!) A když se dozvíš, že nejsi sám – kdo by se rád toho projevu radosti zúčastnil, tak uděláš všechno proto, abys tam byl.

Týdny sleduješ diskusi pod plánovaným podnikem, příspěvky psané s naprostou odhodlaností a jistou dávkou bodrosti, co vše se bude robit, kdo se zúčastní, kdo nemůže a kdo koho kde přibere. Řeší se jídelníček, pumpa (hustilka), a akumulátorová baterie. A to, zda se stojí v Globusu na fašírku v žemli? To je zákon. Takže stojí! Samozřejmě, že když se soukáš z automobilu, kde s tebou nejeli ti, co jet měli, zjišťuješ že všechno je tak trochu jinak.