Oslava kulatých narozenin Saši a Grifina se mezi Modrými racky, mající v paměti vydařená setkání v roce 2001 na Věžnické TVRZI, a o pět let později ve Vikanticích, přemílala při každém větším setkání družiny starších již od zimy. Nakonec se tohoto úkolu zhostil opět Antek – s pečlivostí sobě vlastní, za vydatné pomoci Kassy a později i Kima. Ferda, Antkova pravá ruka, bohužel už nebyl k dispozici. O místu bylo rozhodnuto okamžitě. Nedokázali jsme si představit, ačkoliv to bylo Grifinovým přáním, uspořádat oslavu narozenin na Věžnické TVRZI. V případě deštivého víkendu bychom se zde asi pošlapali. Počasí totiž ještě Antek neumí zajistit. Volba tak padla na pensión Pohoda manželů Linhartových v malebném Šubířově, jen několik kilometrů vzdálené vesnici od Bouzova. Pensión, i jeho technické zázemí, znaly oba oddíly. Vždyť zde proběhl týdenní zimní tábor v roce 2010.

Dnešním dnem ukončuji provoz našich stránek na Spolužácích. Všechny informace už je třeba hledat a zadávat zde. Schází mi ještě vytvořit poděkování Mourovi. Snad ještě chvíli počká a bude dál pracovat na zlepšení a provozu těchto stránek.

Slavnostní nástup
Sobota 20. srpen 2011 v 11:00.
Optimální příjezd – pátek odpoledne 19. srpen 2011

Vstupní poplatek
Byl stanoven na 200 Kč, nebo podle možností. Poplatek platí pouze pro člena oddílu a manželky. Děti mají vstup zdarma. V ceně poplatku je zahrnuto: selátko na rožni. Ostatní peníze jsou určeny pro „provozní náklady“. Pod toto označení se vejde prostě vše ostatní. Sekera jde na vrub oddílu, zisk samozřejmě také. Ale s nějakým ziskem tady nepočítám. Tedy pokud se nezapojí sponzoři. (To je ono „…200 Kč, nebo podle možností.)

Jak to vypadá, když se několik lidiček snaží zhruba dvěma tisíci vruty pospojovat 192 palubek, 60 střešních latí, 156 desek...

Netvořím zápis z výpravy, vložím jen pár fotografií, protože odjíždím zítra (až do středy) mimo domov a chtěl jsem se podělit o pár foto zážitků.
 

Malá Fatra – co k ní říci. Nechci číst informace z průvodců ani z internetu. Kdo byl někdy v tomto pohoří, muselo to na něm zanechat nezapomenutelný dojem. Nejvyšší vrchol je Veľký Kriváň 1709 m n.m., ale dominantou a pro mnohé i nejkrásnějším vrcholem Slovenska je Velký Rozsutec 1610 m n.m. Výhledy na samotné pohoří jsou překrásné. Holé svahy dovolují rozpoznat všechny hlavní vrcholy. Při dobrém počasí je viditelná celá hřebenovka, kterou oddíl už několikrát šel. Pamětníci určitě zavzpomínají na Baraniarky, sedlo Kraviarske, Chleb, Stoh, Grúň, Suchý vrch, Starý hrad. Také stanování na louce u Bohuša, kde potkat medvěda není až tak velký problém (teda je to velký problém) mělo nezapomenutelný ráz. Malá Fatra je krásná v každém období. Na jaro kvetou hořce, koniklece a spousta dalších nádherných kytiček. Na podzim zhnědnou trávy, modré jsou jen hořce tolitovité, kvetou ocúny. Setkal jsem zde několikrát se zmijí (vretenici).

Scházíme se před nádražní halou o hodinu dříve, než je naším dobrým zvykem. Že by nás proto bylo pouze dvanáct? Dalmi údajně prohlásil že nejede, protože by musel vstávat velmi brzy. Ale nám chybí například i rádce Lišáků Šnek, o němž samotná družina začíná šířit "zaručené" zprávy, že asi usnul v autobusu a jezdí z konečné na konečnou. A kde je pyrotechnik Runy, a všetečný Kubula, a zajíček Páťa? Ještě chvíli čeká MOna, zda se někdo neobjeví, ale každý další autobus přijíždí bez Trojkaře, tak rezignovaně odchází koupit lístek.
Nastupujeme na druhém nástupišti. Panťák si to žene po hrázích rybníků. Sluneční paprsky prosvítají stoupající opar držící se na hladině. Dostáváme 30. úsek radistické olympiády - semafor II. Prvně s výsledkem zametl Roman, vzápětí následován Peggym a Dannym. Za Lutyní přebírá vedoucí poslední zprávu od Doda. Orel se převléká do krojové košile. Dnes jsme všichni v krojových košilích. Mona je rád.

Před oddílovkou naše město zachvátil menší diluviální deštík. Blesky prali kolem nás, ale to skutečné muže neodradí zúčastnit se oddílovky. Po nástupu dostáváme za úkol napsat na papírek jednu jedinou větu. Mnozí sice nechápou proč, ale Mona slibuje, že tak zjistíme, zda je oddíl pozitivně naladěn. Do plusové skupiny se však vlezli pouze Rendy a Dodo. Nejvíce respondentů skončilo v kategorii s otazníkem. Jejich věta totiž nijak nesouvisela s oddílem, deštíkem, ani s tím, jak jsme se tady pěkně sešli. Evansův příspěvek Mona ještě chvíli rozvádí. Nebudu to zde vypisovat, protože by se mohl Koumes urazit.

Sjíždíme se před čtrnáctou hodinou na parkovišti u Kauflandu. Poslední doráží Mona s Lálou. Rysům chybí jenom Dalmi. Za to Lišáci jsou zde pouze dva – Danny a Tříska na novém bicyklu. U Vyder se omluvil Lvíče a postrádáme Kubulu s jeho mekavým klaksónkem. Z Modrých racků, vyjma vedoucího, zde není nikdo. Ačkoliv šarže tvrdí, že před chvíli zahlédli Filliho a Cubica na kolech. Tedy, jestli to byli oni. Na nástupu Mona podává jednoduché školení a nástin dnešního cyklobraní. Tomáš nemá přilbu. Tak pozor! Příště už s námi nepojede.
Vyrážíme po cyklostezce a nahoru k lázním. Prvně se srážíme u hasičů naproti restaurace „U Tesarczyka. Dále budeme postupovat v rojích až téměř k nejvyššímu bodu Karviné. Po odjetí prvních rojů předvádí Koumes, jak se to na kole nemá. Naproti zbrojnice sjel z cesty kde „porantal“ krajnici a následně se vymázl ve struze. Vzápětí naskakuje na svůj stroj, aby scénku opět zopakoval.

Nadpis může být snad poněkud zavádějící, když se tento podnik pro veterány oddílu - na vyslovenou žádost Větroně, posunul o dva týdny. Ale chtěli jsme zůstat věrni tradici. Letos se pořádání chopil s vervou Mozol. Domluvil se s Kamem, brnknul několika svým vrstevníkům a oznámení vyvěsil na spolužáky a zde na nové stránky oddílu. To vše v dobrém úmyslu, že si veteráni o pasákovém mači vše přečtou, domluví se a zprávu pošlou dále. Ale nestalo se tak. Ono se ani dnes není čemu divit.

Snad proto nás bylo před desátou hodinou ve vestibulu školy U Lesa tak akorát na složení jednoho družstva. Šamot se osobně přijel omluvit – za chvíli nastupuje do služby a bude chytat zločince. Mozol však neustále srší optimismem a vzápětí obvolává další kamarády, kteří mu přislíbili účast, aby jim řádně vyplísnil. Školník nás pouští do šatny a ptá se kde jsou další hráči. Prý dorazí.