Nesvítí sluníčko, nesvítí do očí. Je sychravo, teplota padá k bodu nula. Nad hřbitovem v Mizerově se mi přihodila podivuhodná věc. Šlapu si to do pedálů, v takové té své bublině vnitřního vesmíru, modrý „rapid“ na křižující vozovce přede mnou náhle zastavuje a… sličná řidička s údivem hledí – ne na mě – ačkoliv to zprvu tak vypadalo, ale – otáčím se – a jdu málem k zemi. Téměř na pět metrů se ode mě pohybuje srneček a dvě srny. Hrabou kopýtky v listí, hledají žaludy, trsy trávy. Opatrně sundávám kletr, mám tam fotoaparát. Jakýsi vousatý chlapík, jdoucí za mnou zpomaluje a spiklenecky se ke mně přidává. Šeptá: „Mají hlad, proto jdou tak blízko k člověku!“
Co zbývá Trojkaři, než rozradostněně nenadálou příhodou dorazit na sraz oddílového podniku. (Akorát v „Hrušce“ na ulici Borovského neměly koblihy!) Scházíme se na konečně „devítky“. Talík s Bobešem zde provádí „alotria“ v režii Startéra. Ten ladí zvuk „motoru závodního stroje“ – strčil PET láhev pod zadní blatník kola. Stroj tak vyluzuje neskutečný sluchový zážitek.  

Tak to se mi "povedlo", to tu asi ještě nebylo...
Následující článek obsahuje zápisy z tří dosavadních tělocvičen současného tábornické roku Olomoucké TROJKY. Konečně!

Na konci článku jsou aktuální průběžné tabulky(tzv. "dívčí" stav) Zavátých stop i Zimní sedmičky.

Tak jsem vám byl počátkem ledna dlouho na vážkách. Kam jen my tu poslední lednovou sobotu pojedeme na výpravu? Počasí nejisté, alespoň co se sněhu týče. A předpověď počasí mi situaci neusnadnila. Nakonec se rozhoduji a do kalendária je zanesena výprava na Rabštejn – a to jsem, prosím pěkně, kalendárium zveřejnil až po dvou uskutečněných lednových podnicích. Dokonce ani na oddílovce den před výpravou jsem nedokázal doporučit nebo nedoporučit vzít si boby!

Účelem tohoto článku je zveřejnit výsledky lednového závodu DOD - Mistra uzlování.

Při pohledu na soutěže ve skládání Rubikovy kostky jsem dostal nápad, že si kluci budou stopovat své pokusy sami. Nakonec jsem využil staré telefony s nainstalovanou aplikací Easy stopwatch, které se k tomuto účelu perfektně hodily.
Překvapilo mě, že rozdíly v dosažených časech byly oproti klasickému stopování zanedbatelné. Celkové výsledky však nejvíce závisely na výkonu v Kombinovaném uzlování.
Tabulka je přiložena...

Opis z WhatsAppu
Ráno 6:40:
„A jede se dnes?“
„Mamka říká, že venku je kalamita.“
„Jede“
„OK“
A pak jsem vyšel před dům omrknout, jak to venku vlastně vypadá… Na autě dvacet čísel sněhu, kolem auta pohroma (kalamita). No tě pic, než to vyhrabu, ujede nám vlak. Naštěstí jen necelá půlhodinka. S Mývalem odjíždíme od domu včas.
Volá Donut – autobusy nejedou podle jízdních řádů a mamka nestihne auto odházet. Jedu ještě pro něj. Než dojedeme na nádraží, volá Séba. Se Startérem budou mít také zpoždění.

Není to zrovna příjemná zpráva o Vánočních svátcích. Další z členů, který zanechal výraznou stopu v oddíle, už není mezi námi.
Věnujte vzpomínku na Mamuta při prohlížení fotografií.

Když jsem na 19. oddílovce 9. prosince opatrně zjišťoval, kam chce vyrazit oddílová omladina na prosincovou výpravu, modlil jsem se za to, že nikam. Byly však navrženy tři možnosti. Odehrát vánoční turnaj v discgolfu v Dubině a pokračovat ve výpravě až na „Konec světa“ do Prstné. Předpoklad – bez sněhové pokrývky, bo jak budeš hledat „létající“ talíř (bílý) ve sněhu?

Druhá výprava je „srdcovka“ – Skalka v Beskydách. „Mona, a bereme boby?“, ptá se Startér. Však venku není sníh, na co by nám ty boby byly. (Ó, jak jsem se mýlil! Už na konci oddílovky se opatrně rozesněžilo a během týdne napadaly takové hromady sněhu, co jsme už dlouho neviděli.)
Po vyhlášení třetího návrhu výpravy, zavládl aplaus. Naprostý souhlas. Vyrazíme na linii „bohumínských bunkrů“ I. republikového těžkého opevnění. „Učitel“ může jet na kole, (jako před třemi lety), a nakonec skončíme v aquaparku „Bospor“ v Bohumíně.