Šifrovací adventní kalendář 2022
aneb vánoční tradice a zvyklosti z celého světa.

Přátelé, kamarádi,
doba čekání na Ježíška se neskutečně vleče. Ráno je dlouho tma, odpoledne zase brzy. Venku bývá vlezlo a pošmourno. Pro zpestření tohoto času poslouží šifrovací adventní kalendář!

Na každý den od 1. do 24. prosince je připraven jeden šifrovací úkol. Některé šifry je potřeba si vytisknout a rozstříhat. Výsledkem každého úkolu bude vždy jedno smysluplné české slovo. Věříme, že se vám podaří odhalit všechna hesla.

Závěrečná šifra (24.) šifra využije všechny předchozí. Pro vyřešení závěrečné šifry je potřeba, abyste si uschovali všechna předchozí zadání a měli zapsaná jejich hesla.

103. Podzimní RODEO na Tvrzi  (klikni na obrázek)

  středa 16. listopadu 2022
Meteorologové se zase jednou předvedli. Sleduji předpověď a nestačím se divit. Každých osm hodin změna předpovědi. Jednou má sněžit a mrznout, pak zase pršet a nemrznout, mlhy a inverze. Kromě vichřice a lesních požárů předpověděli všechno, co šlo. A ono jim to nakonec vyšlo. Zažili jsme každou z předpovědí, teda kromě vichřice a lesního požáru.
Ještěže jsem nekouknul na předpověď na D1. To bychom asi raději ani nikam nejeli.
Jako předvoj odjíždím já s Tonckem, Infinem, Pištou a Donutem. Jedeme už v 13:00. U Olomouce míjíme těžkou dopravní nehodu. Dálnice v protisměru stojí. Na místě je kompletní záchranný sbor, včetně vrtulníku. Volám Ursusovi, který jede z Prostějova do Karviné pro další kluky s odjezdem v 16:00. Nehodu sice objel, ale zůstal viset v koloně u Hranic. Jeho osádka (Vítek, Séba, Startér a Júňo) jsou odvoláni ze sraziště u klubovny a čekají na auto u Vítka doma. Dalších sedm členů nabírá Jirka. Přemluvil jsem ho, ať nasadí zadní sedačky. Původně měl jet ještě Meďák, ale onemocněl a bylo pro něj lepší, když zůstal doma.

„Když to slunce tak svítí do těch očí ani mě nepřekvapuje, že může dojít k nějaké dopravní nehodě!“, plácá Lála. To slunce, toho velmi chladného rána, opravdu valilo do naších očí a celou cestu na kolech do tělocvičny nás doprovázelo. Z Petrovic k Tesarčíkovi, pak dále ke kasárnám – kolem pískovny – přes „Mizerov“, až na točnu autobusové linky číslo 9, dnes 519 – bacha, ale to je už v „Ráji“. Polovina oddílu je zde. A ještě nějaký „rybízák“ v půlčtvrtečním kabátu, kraťasech a s čepicí „bekovkou“, se tu poflakuje. Málem mě oblilo, když mi ruku podává a já poznávám, že je to Sob! Cpu do sebe marmeládový koblih, to abych se uklidnil.

"Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát, a při jezírku hlubokém laň vyrazila poskokem. Sám jsem tam také zabloudil, jednou a vícekrát.
Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát. Slídivý vlk jelena zhled, smečce to běžel povědět. Po stopě se pak hnali vpřed, jednou a vícekrát.
To ráno zle houf vlků vyl, jednou a vícekrát. Země se nohy nedotknou, zrak pronikne i hustou tmou, tak v džungli za kořistí jdou, jednou a vícekrát."

Lovecká píseň séónijské smečky (Knihy džunglí)

Proč tento úvod? Jednoduše proto, že tato báseň (píseň) vypůjčená z knihy Rudyarda Kiplinga, provázela hochy po celou výpravu. Ale pěkně popořadě…

Den první, pátek 21. října 2022
S brzkým srazem, stanoveným na 14:50 jsem pravděpodobně některým, zejména rodičům, přivodil menší či větší porci stresu. Ale zkrátka to bylo potřeba. Kromě již dříve omluveného Bubna (zakoupené vstupenky na Comic  Con) a aktuálně omluveného Skye (nemoc) ve stanovenou dobu nebyl na srazu E.T., který, bohužel, nestihl odjezd vlaku. S jeho tatínkem jsme se poté skrze SMSky zkoušeli domluvit, že by ho přivezl za námi. Jenže dnes už to nešlo z jejich strany a v sobotu ráno budeme už v 7:40 odjíždět busem na Skalní mlýn. Škoda.  Do Bouzova, rozuměj rychlík R 906, jsme se dostali bez problémů a všichni si dokonce našli i místo k sezení. Malá komplikace nastala v Brně, jelikož železniční trať směrem na naší cílovou stanici, tedy Blansko, je uzavřená a my jsme se museli přesunout přelidněným podchodem před hotel Grand a najít zastávku náhradní autobusové dopravy XS2B.

Každopádně podařená akce. Jen na mě padla v úterý chřipka a já do sebe valil paraleny až do pátku, abych nemusel Meďákovi říct, že nejedu. Postupně pro nemoc odpadl i Kamo a Maroš zahlásil účast jen na jeden den. Všichni přijíždíme v pátek v podvečer, až večer. První jsou zde Pražáci Mour a Tom.
Postupně přijíždí (nevím přesné pořadí), Vitas, Bubák, Kassa, Patka, Miky, Ursus, Jaryn.
Večer se jen zabydlujeme a pak začíná diskusní kroužek. Končíme až kolem půl třetí. Tom si domluvil spaní na Valáškovém Gruntu, protože s námi by se prý nevyspal. V noci přesun na kole. Chtěl jsem ho tam odvést autem, ale on je prostě sportovec. Jen jsme ho znova upozornili na ležící balvan na cestě. V noci asi hůře viditelný.

Jedenáct volných míst pro tuto výpravu. Někteří ovšem o výpravě předem nic nevěděli. Nevadí, i tak se na všechny, kteří projevili zájem dostalo. Večer, po uzavření cestovní pojistky, píše Vrána na WhatsApp, že nepojede. Uvolněné místo zkouším ještě přes Infina nabídnout Bulharovi. Ten ale účast odmítá. Protože je už pozdě, nechávám volné místo být. Kdo na výpravu chtěl, ten jede.
Sraz u klubovny v osm. Všichni jsou zde včas. Kontrola cestovních dokladů, pro jistotu. Určitě nás čeká na hranici kontrola a nerad bych to řešil až na přechodu v Mostech. Zvláště, když vím, že proběhne až cestou zpět ze Slovenska.
Cesta trvá necelou hodinu. Bez komplikací. Jen sleduji teploměr. Doma 8 °C, v Těšíně 14 °C, v Oščadnici Dedovka 7 °C. Navíc na parkovišti trochu fouká. Oblékáme se. Séba a Startér nasazují i zimní čepice. Nad námi je blankytná obloha.

Kde budeme letos střílet? Nechtělo se mi znovu jet na Soví kámen a "zabít" výpravu střelbou. Zvolil jsem proto variantu výpravy, kterou jsme si částečně vyzkoušeli na jaře 2018. Totiž družiny podniknou samostatné výpravy se třemi cíli - střelnicí DOD, Velkým Kosířem a Malým kosířem, kde se všechny setkají.

Oddíl odjíždí s mírným zpožděním z nádraží město, ano, je to to nádraží u klubovny, a já nasedám do vozidla a jedu do Čelechovic na Hané. Tam, u odbočky směrem na Velký Kosíř se nachází takové sympatické podélné parkovišťátko - Bunička se jmenuje, a vzhledem k mlžnému počasí a desíti stupňům teploty jsem si myslel, že tam v poklidu zaparkuji. No, nezaparkoval, bylo úplně plno.

„Ježíšmarjá!“ To vám byla tak nádherná výprava, že se až slov nedostává. A při tom se jednalo jenom o naprostou „pochozí selanku“, (kdy připravené hry (několik hodin jsem s nimi zápasil), zůstaly doma v černých deskách A4 u klavíru). Nic jsme si nezahráli – i když, (ale o tom až později). Počasí nic moc – každou chvíli to vypadalo, že to „spadne“ – rozuměj déšť. Účast „invalidní“, značná část Trojkařů je chorá, což se dalo odsledovat z účasti na včerejší oddílovce.
„Ty, Infine, co ty tu robíš?“ „Já jedu s vámi!“ – první zlatý lísteček padá do „Obřího dolu“.
Ještě je tu se mnou Lála (druhý zlatý lísteček následuje), kupuje jízdenky a vyjednává s paní za pokladnou. A Sobík má draka! Třetí zlatý lupen, neboť Sob včera tvrdil, že draka vyzvedne od babičky z půdy, a své slovo dodržel! I Lála má draka. Ostatní ale nemají nic. (Já mám psa!) Všichni jsme rozradostněni podzimem, část Trojkařů je v kraťasech. (Akorát ty zapomenuty černé složky A4 tam doma u klavíru mě naprosto žerou).

Celý týden bylo ošklivé, pošmourné, počasí. A výhled na sobotu, na kterou jsme měli naplánovanou výpravu na Starou Libavou, byl totálně špatný. V pátek jsem se tedy rozhodl, že se místo výpravy sejdeme v klubovně, zahrajeme si nějaké deskovky a poté navštívíme Laser arenu, kde družiny svedou navzájem souboje turnajovým způsobem. Pohříchu bylo počasí v Olomouci slušné. Naštěstí meteoradar v plánovaném cíli výpravy ukazoval srážky. Tedy - rozhodnutí se ukázalo správným.
A zejména Laser arena se vydařila! Lišáci vyhráli oba své souboje, Vydry porazily Rysy a skončily druhé.