...tak jsme se vrátili z pracovní výpravy na Tvrzi.

Před klubovnou mne vítá několik hochů. Dalmi donáší dva míče z březnové tělocvičny. Rysové platí mýtné za leden! Mimo chorého Koumese jsme zde všichni. Rozdávám bodovací lístečky za březen. K údivu všech zvítězil Dragon. Já se nedivím. To je tak když nějaký výtečník odevzdá známky za tři měsíce!! Po nástupu na „magtabu“ (magnetická tabule) vysvětluji, kde se na nových stránkách oddílu nalézají informace o plánovaných podnicích. Na oznamovateli, v kalendáriu a dokonce i dole na hlavní stránce. Dragon mi sděluje, že už se přihlásil a Dalmi se ptá, zda půjdeme ven. No samozřejmě že půjdeme. Ze skladu vytahuji dvě pily – dřevěnou obloukovku a pilku na železo. Právě dorazivši Vitas se zajímá k jaké že to hře budeme potřebovat.

Začato 12. dubna 1964 – tak vypadá jeden z nápisů na titulní straně kroniky našeho oddílu Karvinská Trojka. Pro některé nynější členy to může být datum vpravdě hodně historické (z minulého století). Já jsem se v té době právě chystal narodit. Ještě než oddíl potvrdil svůj vznik, který je datován na 28. dubna 1964, začínám už týden psát svoji historii. Společnou cestu ale nacházíme až za dalších 12 let.

Ačkoli rosničky, a počasí na včerejší oddílovce tomu nasvědčovalo, předpovídaly slunečné počasí, ráno je obloha zatažena ocelově šedými mraky, které nevěstí nic dobrého. Přesto se nás na nádraží sešlo celkem osm Trojkařů, včetně jednoho veterána Dyma, někdejšího rádce družiny Vyder. Po zhruba hodinové jízdě zastavila naše Regionova na zastávce v Libině. Zatímco pár vystoupivších spolucestujících si vytáhlo límce a chvatně opustilo prostor zastávky, my

Setkáváme se v zaplněné nádražní hale. Tolik lidiček a dětiček. Kam všichni dnes jedou? Za to naše řady jsou krapet prořídlé. Nejméně je opět Rysů. Lišáci jsou bez Páti. Od Vyder chybí omluvený Sochor a Kubula. Ten nám vzkázal, že na Filipce už byl. Co by tam tedy ještě dělal? K desítce Trojkařů se přidává Norek s rodinou a vyrážíme na III. nástupiště. Cesta vlakem proběhla klidně, protože Mona nerozdal lístky s radistickou olympiádou.
Vlak nás vysypal do podmračného rána v Hrádku. Antek a Rendy se trhají pátrat po kešce a my zčerstva vyrážíme po asfaltu nahoru k „zámku“. U pamětní desky scházíme do spodního lomu, napájíme se a shazujeme ze sebe část výstroje. Doráží keškaři a Rendy přináší zpoza pomníku schránku. Tak se všichni díváme, co je tam za poklad. Rozdáváme známky k náletům. Nad stále ještě nedokončeným nóbl pensiónem zahýbáme do lesa a po staré cestě dorážíme k vrchnímu lomu.