Tak to se mnou trhlo. Je několik minut před sedmou hodinou ranní, sluníčko vysoko, z pokosené louky se line vůně sekané trávy a já se psem kráčím mezi poli k remízku. Z hlavní tratě jsem zaslechl zahoukání parní lokomotivy. A znova táhlé houkání píšťaly. Vzápětí dunění železničního mostu a zesilující dusot parního stroje. Veselý vláček se blíží ke karvinskému nádraží. A já tam dnes nebudu, neuvidím „velkého bejčka“, protože si Trojkaři odhlasovali přesun dnešního podniku z odpoledne na dopoledne. Ach jo!

Před osmou hodinou jsme před restaurací „U Tesarčíka“ skoro všichni. Dorazil i Fili a vzápětí přijíždějí i Harry s Macem. Nakonec u nás zastavuje Antek a z kufru astry vytahujeme kulometné bedny plné zbraní, nábojů, brýlí a sumek. Vše pakujeme do loapů, loučíme se s zchromlým Antkem a vyrážíme po družinách po asfaltce k závoře před kasárenskou cestou.