Tak jsem chlapcům před dvěma týdny barvitě líčil, jak budeme na Mariánských loukách na boso běhat, rybičky v Moravici a prvosenky pod stromy obdivovat, na kamenných balvanech se vyhřívat a nalité pupeny – kočičky, hladit. A ono ouha. Venku je stále bílo a ručička teploměru hluboko pod nulou.
Na nádraží je nás žalostně málo. Pouze šest družiníků a dva Modří racci. Antek přibíhá od pokladen, chybí mu ještě dvacet osm korun. Naloďujeme se do „slona“. Po celou cestu jsou hoši děsně neukáznění. A nepomáhá ani „boha vyzývání, ani ďasa proklínání!“ Přestupujeme v Bohumíně a následně i ve Svinově. A opět je to "City Elefant". Zde probíhá 23. úsek radistické olympiády – komory. Zírám z patra do bílé krajiny na polorozmetané řopíky, téměř zde nenajdeš zachovalého bunkru. Za Štítinou mi Švejk z rámusem oznamuje, že jsou kolem trati "bungry". No vida!