Začátkem prázdnin jsem se vrátil na místa posledního oddílového tábora „Na úvazku – 2012“, do Lužických hor, do Rynoltic. Mimochodem – jednoho z nejsilnějších táborů. A že jsem jich za ty roky už něco zažil. A projel, a prošel jsem místa, které jsme před rokem nenavštívili, na něž nám nezbyl čas, nebo jsme je pouze letmo minuli.

V úterý 2. července jsme se vydali na kolech do Německa, já a dvě švagrové. Na Tőpfer – Hrnčíře. Původně jsem si představoval (teď už vím, že naivně!), že se mnou pojede má dcera. Ale Lála vyspávala do oběda, a pak se „zavěsila“ na NET – a končila hluboko v noci, kdy se hvězdy kutálely do hradby borového lesa za pšeničnými poli u kapličky sv. Václava. Ano, tam – kde jsme před rokem, ležíce na teplém asfaltu, pozorovali „perseidy“.

Tak, nejprve jsme si vychutnali jízdu ve „slonovi“, z Bohumína se vezeme „tornádem"*. A teď sedíme v přívěšáků osmsetdesítky. Vzadu, pěkně na lavičce chodbičky, okna otevřené a čekáme. Čekáme na přípoj od Brna. Lála má nový fotoaparát a zběsile fotí. Třísku, Jacka a další ztepilé zjevy a nebo úplně cizí lidi – posunovače, pasažéry. Brňák je tu a my můžeme vyrazit. Ploužíme se lašským podhůřím, přes Příbor. Lidi vystupují a jiní nastupují. Sluníčko se chovává za mraky. I Trúba je schovaná za Bílou horou. Ne, na rozhlednu nepůjdeme.

Vysypali jsme se na kopřivnickém nádraží a mažeme si to do parku. Je nás tady jako žalostně málo. Ani ne polovina oddílu. Od Rysů pouze Dalmi, Lišáky – Třísku a Jacka posilnil Tomáš, známeho už z RODEA. V řadě Vyder stojí Sněžka, Spider, Mates a Šimon. Kde jsou všichni ti ostatní hoši?