V 8:37 přijíždím k jídelně Základní školy Františka Stupky, kde již stojí zaparkovaná Octavia s brněnskou registrační značkou. Vida, Kočes tu již je! Vzápětí přichází Čenda, Dym s Bolkem a přes průhled vidím Spedyho. Tak si říkám, že nakonec bude účast slušná.

V devět hodin je v šatně dvanáct Trojkařů, včetně mě a v telocvičně Bubák rozmisťuje Zaváté stopy. A to jsem posílal dvakrát 56 mailů a poslal 37 SMS zpráv - a ... 13! Abych nezapmněl, tři Trojkaři se omluvili...

Pravdu měl Pitrís, když tvrdil, že na dnešní výpravu budeme potřebovat sluneční brýle. Sedíme ve vyhřátém vagoně pantografu. Tornádo duní po jablunkovské rampě nahoru k tunelům. Pod námi je zasněžená krajina, stříbrem pokryté lesy a slunce jasně svítí.
Vysypali jsme se v Mostech do obětí arktické zimy. Plivneš, a jen to cinkne. Je nás šestnáct. 7 družiníků a 9 Modrých racků. Vesměs jsme vyzbrojeni boby, jenom Toncek s sebou tahá kolo – sjezdového speciála „Specialized“. V pláštích má ocelové hroty. Hafan si nese běžky. Loučíme se s Lečem. Jde lyžovat na sjezdovku u hotelu Grúň.
Tříska, rozveselený sněhovou nadílkou a libou pohodou, béře do ruky boby a radostně vyskakuje na perón. Vůbec mu nevadí, že loap s obživou si vesele hoví v zavazadlové polici. Lála ho tajně propašovala ven z vlaku.
 

Není tomu ani týden, kdy jsem do prosincového TŘÍTÉČKA psal smutnou zprávu o Makalúzovi. To jsem ještě netušil, že naše řady opustil další Trojkař. Jeden z těch, o nichž se říká: "Trojkař tělem i duší". Nezbývá než z registrační kroniky opsat toto:
HUBA Jaromír - JARYN; 1. 10. 1956, Karviná 4, č. 555; v oddíle 1967 - 1971, družina Střelky - Lišáci; Slib 10. 5. 1968. V oddílovém žebříčku 1968 - 69' 1. místo; Tábor pod Dalekohledem 1969 - Pocheň, Černý tábor - 1971, Kozov; 1971 - 1974 učeň odborného učiliště OKE. Trampská osada HROBAŘI.