Tentokrát si odpustíme to otravné licitování o tom, kdo pojede a kdo ne, kdo může a komu to nevychází. Zkrátka, po čtvrté odpolední si to v pátek valíme jedním devítimístným automobilem po dálnici, nynčko pod Oderskými vrchy, do Olomouce k prvnímu cíli – chrámu lidských požitků – ke Globusu. Slunce se dere z pod okraje zubatých mraků, vrchy jsou osázeny nosiči měděného listí a Antek praví, že Kassa je ještě na oddílovce.

U Globusu přivazuji Sira k nějakému javoru, je již tma, a hrneme se mezi regály, protože nikdo z nás nic k snědku nemá. Jsme tu: Antek, Maco, Meďák – řidič, a já. A venku hlídá dodávku Sir. Ale moc se mu to nelíbí a dává to hlasitě najevo. Nakupujeme a košíky ládujeme, až v jednom okamžiku mne kdosi cizí osloví: „Ahoj Mona“. Dívám se, a on je to Dym s manželkou. (Dym je fotřík Nadíka a chodil do Trojky v Olomouci). A slibuje, že se za námi v sobotu staví.

Na smluveném místě vpravo u schodů se scházím s Minkem, Gorkou a Twistem. Pár minut na to dochází i zbytek osazenstva, takže je nás osm + Kassa. Hned mi po krku skáče Maty s velmi důležitou zprávou, prý že pojedeme vlakem do Grygova sami.  A ano, měl ten chlapec pravdu, … Kassa mi vysvětluje cestu jak se dostat do Strejčkova lomu a kde se poté sejdeme. Info o cestě a jízdenku jsem dostal tak jdeme na nástupiště č. 1 a sedáme do již přichystané vlakové soupravy. Vyrážíme směrem na Přerov na dlouhou, jednozastávkovou, cestu.

Na poslední oddílovce se řeklo, že následující schůzka nebude, protože ji nemá kdo vést, když Antek a Mona jedou na pracovní výpravu na Věžnickou TVRZ. Jenomže, oddílový duch Pipifárek popichoval, škrábal, kousal a za vlasy, a dokonce i za vousy, tahal – jakože tohletotentotoneto! Tak jsme při výpravě na Slavíč vydumali, že jediný, kdo by oddílovku odřídil, by mohla být Lála. Lála souhlasila. A když se Fili nabídl, že se po práci dostaví v pátek do klubovny co nejdříve, a Lále pomůže, bylo vyhráno. Paráda! Tak jsme se na II. perónu na té příští oddílovce usnesli. Jenomže – nesnáze nechodí po Beskydách, ale po našem oddíle. Lále přibyly nějaké hodiny ve škole a domů se vrátí až v pátek v noci. Doplňky napsané, co teď?
V práci jsem si vzal dovolenou, oddílovku jsem přesunul z pátku na čtvrtek, o všem jsem všem zprávu v nových doplňcích podal, program připravil, a zmoklý jsem ve čtvrtek v klubovn čekal. Sedím tu a přemýšlím. Udělal jsem dobře? Kolik Trojkařů dorazí?

Ráno mi před nádražím Kamo tvrdil, že dnes bude „nejkrásnější den v republice“. Nevím jak to myslel, ale kdyby se to podařilo, bylo by to pěkné, protože celý týden bylo chladno, mlhy, pršelo a na horách se už objevil první sníh. Ráno mi před nádražím Antek položil otázku: „Tak kolik pak nás dnes bude?“ (Včera na oddílovce se Véna podřekl, že nepojede, protože se mu nechce tak brzy vstávat!) Výmluvné pohledy šarží na závěrečném nástupu (ty rysí tu ani nebyly), hovořily za vše. Necháme se překvapit.

Nakonec se nás sešlo čtrnáct a pes. Fili dobíhá na poslední chvíli. Na peróně provádíme přesun v družinách. Do čela Rysů je postaven Švejk a k němu Shrek a Séba. Lišáky dnes zastupuje Tříska, Jack, Infin, Sysel, Júňo, Sobík a Vydry jsou v počtu dva muži – Vítek a Startér. Antek rozdává žetony a vysvětluje pravidla závodů na body. Ale už je tu přijíždějící souprava vlaku. Naloďujeme se do „slona“. Vlak se rozjíždí, za okny ubíhá krajina osvětlena vycházejícím sluncem. Rodí se nádherný den.