Jako chlapec – „Trojkař“, neřku-li dítě (to ještě daleko dříve, než jsem „Trojku“ poznal), jsem Vánoce miloval. Já je vlastně miluji dodnes, ale nějak divně se to vždy – obzvláště v posledních letech – „zkroutí“, (i tento zápis z tradičního oddílového podniku jsem chtěl především pojat úplně jinak!), ale budiž – pozorný čtenář mi určitě porozumí.

Vánoční nadílka se v oddíle (tradičně), odbývá vždy poslední pátek před Štědrým dnem. Ale ne tak letos. Dětičky – a tím pádem i „ZŠ Prameny“, mají v pátek už vánoční prázdniny. Škola je zakódovaná, a my do klubovny nesmíme. Obyčejný smrtelník si nedokáže představit, s jakými obavami jsem ve čtvrtek do naší klubovny mířil. Bude už vstup „zapovězený“? Nebo, přijdou jiní uživatelé – stolní tenis, tlupa fousatých chlapů z futsalu, borci z juda, dívenky z gymnastiky, žáci autoškoly, a já ještě nevím kdo, či kýho výra?

Zahajujeme Pexesem a myslím, že o celkovém vítězi je již po dnešním kole rozhodnuto. Rysi totiž rozdrtili Vydry v poměru 77:19, a v průběžné tabulce navýšili svůj náskok na 268:180 bodů. Pokračuje i soutěž v Přesmyčkách a skrývačkách. Dnešním, lehce zapeklitým, úkolem je nalézt ukryté věci, které lze spatřit „V klubovně“. Zapeklitým proto, že to může být opravdu cokoliv. Družinám se téměř povedla remíza, Vydry vyhrály o jediný bod 32:31. Následuje výprava do lesa, ovšem jen obrazně, v rámci sedmého kola Radistické olympiády. Mezi jehličnany a listnáči byla schována zpráva „Nikomu nemusím nic vysvětlovat.” Tentokráte nevyhrál Nadík, jenž obsadil až třetí místo. Předběhli ho Gorka a Xury. Další pořadí je následující: 4. Mink, 5. Hepík, 6. Twist, 7. Kroky, 8. Bery, 9. Čedar, 10. Sigi. Maty v termínu nedoluštil. Z našeho středu byli vybráni dva nákupčíci Xury s Čedarem. Vyráží do obchodu nakoupit potraviny na naši skoro štědrovečerní večeři.

Jako psát „neznabunkrákům“ (rozuměj těm, co nemají s bunkry nic společného), o cíli dnešní „Adventní výpravy“, či psát „jiným neznabohům“ (teďko rozuměj – těm, co postrádají základní znalosti o křesťanství) – o „Očekávání“, je zbytečné! To je jako házet hrách na stěnu. Anebo – žíznivému chleba nabízet. Tak o tom ta dnešní výprava byla. Ale nebojte se, nikdo neumřel, akorát jste mě namíchli, že svíčky „adventní“ mnozí neměli! Ale jinak, byla to paráda. (Až na tu mojí ztracenou tužku!*)
Ráno je nás na nádraží slušné množství. A mnozí, i Dalmi, v maskáčových kalhotách. A přichází i Kamo s Moby-Dickem. Hurá! Nebudu sám. Nějaké „šachy“ se dějí na perónech. Nádraží není pod napětím. Soupravy vlaků jsou vytlačovány motorovými lokomotivami. A už jedeme! Zprvu pomalounku, ale pak se „Hanička“ odpoutává od „brejlovce“, a už si to peláší k Bohumínu, a dál – až do Svinova. Luštíme 9. úsek radistické olympiády – ptáky.

ZMĚNA

Tento článek bude pojednávat o více změnách, ale jen jedna je ta důležitá!!! Jedná se o místo konání našeho každoročního předvánočního srazu starších členů. Ale nebudu předcházet.

Vše začalo někdy v listopadu při jednom společném sezení s Větroněm a Mozolem. Organizátor Větroň nám sdělil, že tentokrát chce tento podnik změnit od základu. Pojedeme na jednodenní výpravu na Skalku. A hle, proběhlo nadšení a okamžitý souhlas. Odklepnuto.

Pár členů už dopředu avizovalo, že nepojedou. Zůstala nás jen hrstka a já jsem navrhl jiné místo, Boudu na Slovensku. Pár lidí to překvapilo, ale souhlasili. Uběhl týden a Větroň mi před odjezdem volá, že chce jet na Skalku běžkovat, je tam moc sněhu. Popravdě musím říct, že jsem byl zklamán, ale co, vše jednou přebolí. Uběhl další týden a přichází to slovo z nadpisu, je volná chata Hasičského záchranného sboru v Horní Lomné. Vy kteří jste sledovali fotky z Boudy, jste museli vidět ten rozdíl. Slovy, nebe a dudy. Ano, jedem.

Já nevím, co mě to napadlo, když jsem dnešní podnik hodnotil. Zkrátka jsem viděl ty tuny hovězího loje, namazané na dubové podkladnice, a potom „tock“, a mohutný trup TITANICU klouže směrem k vodní hladině. Ne že by tělocvična byla TITANICEM. To ne! Ale to, jak to pěkně klouzalo, to byla paráda. A zasloužili se o to Antek, (byť se nezúčastnil), především však Bobr a Sochor – Modří racci, co mi přišli pomoci. II. tělocvična Zimní 13 je totiž nejnáročnější, protože se na ní odehrává „opičí dráha“.

A co je to ta „dráha opic“? To se zkrátka vytáhne z nářaďovny veškeré nářadí, (karamba – pryč je gymnastický stůl, bradla i kladiny, a žebříky jsou také pryč – to pro bezpečnost dětí – mnozí školáci tato nářadí ještě nikdy neviděli! A to zbylé nářadí se rozestaví po tělocvičně a pak se pískne, a celá družina běží, šplhá, podlézá, skáče, plazí se a houpe se, a koně přeskakuje, a podlézá je, trampolíny, a po kozách běží, a na laně překonává díru parket!

Jako lamentovat nad tím, že nám opět utekl termín RODEA už asi nemá smysl. Spoléhat na přívětivé počasí, co nám před dvěma roky umožnilo 13. prosince uspořádat celodenní klání na Podzámčí, na to si netroufnu. A RODEO neuskutečnit – to už si vůbec netroufnu. Tak jsem tak nějak, před týdnem, neurčitě v doplňcích uvedl, že snad v pátek by to šlo, že bychom tedy rozehráli podzimní RODEO s pořadovým číslem 96.

Jaké bylo mé překvapení v sobotu v tělocvičně, když mi Antek předával výsledky páteční schůzky a z těch jsem odpozoroval, že už se tak stalo. Včera na oddílovce odehráli první tři závody: souboj jezdců, kovbojské přetahy a kombinované uzlování. Signalizace je rozehraná. Zarazilo mne, že souboj jezdců uskutečnili v tělocvičně. Je to tak historicky první klání na dřevěných parketách, pokud mě má slabnoucí paměť nešálí.