Čtyři dny volna..., tento termín jsem si blokoval v práci snad už v září, s tím, že něco určitě podnikneme.

A pak se to začalo všechno hroutit. Pavučinka byla obsazená a další místa nikdo nezjišťoval ani neobjednával. Poslední možností byla Tvrz. To, jak mi to začala nechtěně komplikovat žena, ani nebudu popisovat. Raději jsem nic nehlásil dopředu. První zmínka byla vydána tuším v diskusi u doplňků. Tam ale nikdo nepotvrdil zájem. Napsali jen ti, co nemohou. No co, v nejhorším to na oddílovce odpískám. Na oddílovce se najednou členové hlásí, že by jeli. Tak to je pěkné. Dáváme dohromady počty. Někteří si to ještě ověří doma a potvrdí. Celkový počet – devět. To je o jednoho víc, než je míst ve dvou autech. Pišta si nebyl jistý, stanovil jsem ho jako náhradníka. Podle situace, když někdo vypadne, pojede on. Jenže všichni potvrdili účast a on se neozval, tudíž jsem to neřešil. Jediný, kdo měl ještě zájem byl Sobík. Dokonce si chtěl přesunout plánovanou operaci. Ale to by asi doma a v nemocnici neprošlo.
Hlavní informace se v kalendáriu objevily v pátek po oddílovce. Odjezd je naplánován na neděli 28.10. v 15:00.

Jen čistě dokumentačně (možná, že zatím...)

Říkal Kamo, že mám napsat něco do kroniky. Do té jejich „osadní“ kroniky. Sedím na Boudě, no – nebudu říkat kde, mnozí se dovtípí. Fouká lehký vánek, oblažuje mě! Přede mnou je na papíru vytisknuta písnička Karla Plíhala! Ano, mnozí se již dovtípili kde to sedím. A v rukách mám „osadní kroniku“. Už ta kronika je „divokým samorostem“, protože veškeré zážitky, fotografie a vzkazy (pokud nejsou prezentovány ještě někde jinde), jsou psány do tabulek obyčejně vázané knihy, kdysi za socialismu sloužící při předávání ubytovacích zařízení ROH – Revolučně Odborového Hnutí.

Já vím, že takové řeči – ve stínu 100. oddílového RODEO, jdou tak trochu mimo mísu, ne-li svatokrádežně! A to i vůči Boudě!! Ale nemějte obavy – „Genius loci“ Boudy – toho místa, kde se jubilejní podzimní RODEO odehrálo, tím nijak nepřišlo k úhoně. Spíše naopak. V mých očích stouplo až na samý vrchol těch nejsilnějších zážitků.