Pokud bych napsal, že je tomu už 54 let, co se tlupa dospívajících chlapců, volně pobíhajících po lese – protože „chtějí zažít nějaké opravdové dobrodružství“, náhodně potkala v jednom starém, opuštěném lomu nad jablunkovským průsmykem, a pod vedením mladého chlapíka (myslím tím Grifina), se rozhodla založit tábornický oddíl chlapců, jen částečně by to byla pravda. V tomto času měl Antek už sedm dní života za sebou, já na světě ještě nebyl, protože jsem si hověl v bříšku u maminky. No vidíš!

A teď tu stojíme v hale karvinského nádraží. Je to na den přesně – 28. dubna, Antek má 54 roků, já mám ještě čas. Modrých racků je šest, oddíl zde má jedenáct Trojkařů, sedm chybí. A jsme rozhodnuti vydat se do míst, kde to před 54. lety začalo. Ta tisícovka chlapců, co oddílem prošla, těch 54×10×4 oddílových schůzek – a ještě více těch družinových, stovky výprav a expedic, pět desítek letních táborů a několik těch zimních (20, 30?). Jo, a ještě s námi půjde pes.

Sedm hodin ráno a teploměr ukazuje nulu. Hmm, co na sebe? Raději více vrstev, které se budou postupně stěhovat do batohu! Ve stanovený čas srazu se ke klubovně dostavilo torzo oddílu v počtu devíti hochů. Od Rysů jsou tu Čedar, Matyáš a Hepík. Lišáky zastupují jen Gorka s Krokym. Nejvíce je tu Vyder, ale zato jsou to všechna trojčata – Maty, Bery, Pedro a Simon. Z celého oddílu se z „šarží“ dostavili jen Gorka a Čedar!! Inu tak… Perkele… Safryš, dám si deset…

„Regína“ nabrala už z hlavního nádraží sedmiminutovou „sekyru“. Dostáváme se, spolu dalšími čtyřmi desítkami osob, do již tak slušně zaplněné soupravy. První část cesty je, jak to říci, no zajímavá. Přesedáme v Senici na Hané. První zastávka, Náměšť na Hané, nás nechává klidnými. Na druhé, v Drahanovicích, vystupují Čedar spolu s Matyášem, Hepíkem a Simonem. Skupina je vybavena mapou a instrukcemi. Sejdeme se na Kosíři, tak páček shledáček!

Žádné aprílové počasí, žádný sníh žádný déšť, pěkně je. Ačkoliv by se dnešní podnik zasloužil již prve zmíněnou slotu. Kromě Vendyho a nováčka Lukina jsme zde všichni. Racky posílil Saly. Hned dostal do ruky zaváté stopy, aby je po tělocvičně rozvál. Dnes je na pořadu poslední tělocvična Zimní Třináctky. Musíme uzavřít turnaje. Doplnit tabulku stop výpravy Johna Franklina. A hlavně bychom měli odehrát březnové DOD – zápasnické třídy, protože posledně byl nedostatek zápasníků.

Už se valíme do tělocvičny, už družiny sbírají barevné lístečky. Opět mela pod kruhy. Tohle vždy byla jedna z nejvíce rozčilujících atrakcí zavátých stop, nemaje na mysli podniky odehrávající se na zimních táborech, či jinde mimo tělocvičnu. Tu druhou atrakci, tu jsme si už dávno odpustili, neboť se neslučuje se školním řádem jakékoliv školy. Ani ji zde nebudu vypisovat. Ale maně si vzpomínám, že by jste ji určitě našli někde v archivních zápisech.