V pátek po oddílovce, cestou domů, přemítám o výpravě. Na zemi leží nepěkná břečka z natálého sněhu a norové hlásí v Dětřichově na zítřejší devátou hodinu husté sněžení a mínus tři stupně Celsia. Vyjde jim to?

U nás v nížině to ani ráno nijak zvlášť valně nevypadá. Sic napadl jakýs poprašek, ale... V nádražní hale se sešlo třináct Trojkařů, ovšem boby s sebou mají jen Maty s Krokym a poté již jen Mink. Několik dalších hochů má lopaty (dokonce zapnuté v batohu, takže nejsou vidět) a zbytek se diví, že nevěděli nic o tom, že by se boby brát měly. Ale, ale, chlapci, vždyť to bylo uvedeno v kalendáriu. A co je psané, to je dané. Kruciš, to jsem sem raději neměl psát, neboť jsem si tím pěkně naběhl. Ale o tom až později...

„Běh, česnek, čisté svědomí, střídmost a víra ve vlastní zdraví…“, tak to píše Náčelník v „Karpatských hrách“! A tak nějak se i odvíjel scénář dnešní výpravy. Ti, co si ji „odešli“, dostali pořádně do těla. Sníh, mráz, vražedné převýšení, mlha, jinovatka, vítr – myriády sněhových jehliček tě bodají do tváře, ruce v rukavicích zebou.

Vyvrácené stromy, prasklé pně a záplava čerstvě zasněženého, odpočívajícího borůvčí – stezka se klikatí mezi nimi. A skály a skalky – mrazové sruby. A mrtvé kmeny stromů, co se na jaře už nikdy nezazelenají, se vynořují z mlžné mléčné clony. Šlapeš v čerstvém sněhu. Ticho. Nádherné nebeské ticho. Nikde ani človíčka. Jen ty a tví kamarádi. A jejich tlumený hovor v tom těžkém, mrazivém vzduchu, k tobě nedoléhá. Ještě nevíš, že ke šťastnému životu potřebuješ pouze pět věcí: běh, česnek, čisté svědomí, střídmost a víru ve vlastní zdraví…

Ráno je děsná zima, zamračeno, sluníčka nevidět. U školy nejsme sami. Houfy lidí chodí do volební místnosti vybírat nového pana prezidenta. Páťa, Koumes a Dalmi přebírají od Antka zaváté stopy a klidí se do tělocvičny. Vítek nemá cvičky, a teď tady stepuje ve fuskách. A už zní signál, už pádí družiny do tělocvičny, už pátrají po stopách výpravy sira Johna Franklina. Aby mohly řadit série, aby mohly zanášet nádobí, uhlí, kříže a kompasy, a čert ví, co ještě, do tabulky „zavátých stop“. Rysové nachází 40, Lišáci o jednu více a Vydry vítězí s počtem 46 kartiček. Teď ještě odevzdat ty správné série, teď ještě získat co nejvíce bodů a opanovat jednotlivá znamení.

Na rozcvičení hrajeme „černého kokše“ a „jirásko“. Antek zjišťuje, že doma zapomněl známky, které si včera bral z klubovny. Naštěstí mám něco v batohu z minulé tělocvičny, tak první obdarování jsou počastování známkou. Ostatním budeme muset přidat k přezdívce čárku.