V pátek dopoledne vzkázal Antek, že tělocvična je zajištěna, což mne tak trochu rozhodilo, protože jsem s ní už nepočítal a zařídil si jiný program. Na oddílovce předestírám základní propozice s tím, že nemá kdo odvést výzbroj a výstroj. Kdyby se nějaký tatík uvolil a synek dal mě vyrozuměl, dobré by to bylo. Ráno v sobotu si cpu do kletru pouze čtyři míče. Nikdo mi nedal vědět. Ale zrovna volá Rybařík, že by? Ano, odveze nám všechny věcičky, jen ať si to pěkně nachystám. Peláším do garáže a činím tak.

Scházíme se před vchodem do spojovací chodby. Mates s Rybaříkem jsou už zde, kabely a sabatory přeneseny hrstkou prvních Trojkařů. Je citelná a vlezlá zima, po sněhu ani památky, ale tachometr na kole ukazuje -4,1 °C. A už se valí další družiníci. Mezi posledním doráží nějaký pan eskymák. Ale není to pojídač syrových ryb, ale Dodo. Pan školník nám otevírá dveře. Vpadáváme do vyhřátých šaten. To je jiný kafe!