Několik let mi v hlavě uzrával nápad, jak udělat na táboře provozuschopnou saunu. Starý model, byť velmi romantický a někdy i dramatický, už nešel na našem tábořišti provozovat. A to z několika důvodů. Nebylo se kde ochladit. Věžnický potok je každý rok téměř na suchu a bývalá hráz je už opravdu bývalá. Výstavba nové hráze, no viděl jsem několik pokusů. Nakonec jsme rádi, když zvedneme trochu hladinu v umývárně.
Další problém, nedostatek dřeva na rozžhavení kamenů. Většinou to byla značná spotřeba. Poslední roky to bylo dřevo ze starých podsad. Při jedné z vykrádaček Tvrze nám ukradli kleště na vytahování rozžhavených kamenů. A také už není onen kbelík s dírkami na dně. V indiánské sauně se mohlo vysaunovat tak 8 osob a to v podstatě jen jednou za večer.
A protože mi saunování na táboře moc chybělo, začal jsem přemýšlet co s tím.

Sky Watcher - Pozorovatel oblohy
Mezi návrhy názvů tábora se objevil, mimo jiné, i název Dobsonův tábor. Musel jsem se jen pousmát, nikdo z účastníků vlastně nevěděl, že pan Dobson kdysi vymyslel podstavec na ložiscích, který drží a dovoluje otáčet dalekohledem všemi směry. Takže název by byl vlastně „Tábor na podstavci nebo stativu dalekohledu.“ Lepší název by byl možná Newtonův tábor. To je typ zrcadlového dalekohledu s jedním primárním vydutým zrcadlem a druhým rovinným, eliptickým. Nákres a dovysvětlení si najděte na internetu sami. Ještě lepší by byl název Tábor pozorovatelů oblohy. Tak se náš dalekohled totiž jmenuje – Sky Watcher. Jenže nepřízeň počasí nám umožnila pozorovat oblohu jen čtyřikrát. Je to sice víc než viděných raků ve Věžnici, ale méně než saunových dnů. Takže raději Tábor se saunou.

„...Za druhé světové války obsadili palác Němci a komnatu nechali odvézt zpátky do pruského Královce, dnes Kaliningradu. Tam se jí lidé na zámku obdivovali až do března 1944. A tady začíná historie její záhady: Tehdy se ke Královci přiblížila Rudá armáda a Němci prchali. Podle jedné verze jantarový zázrak putoval zpátky do beden a pod krycím názvem „Operace Atlantida“ zmizel. Podle druhé verze, podložené deníkem jistého ruského důstojníka, pověřeného ochranou uměleckých památek, který byl tehdy odvelen do Královce, zničili komnatu vojáci, když zapálili zbytky zámku i s ní.

Obě verze jsou však nedoložené. Navíc, podle druhé - se v deníku uvádí, že důstojník na vlastní oči viděl zuhelnatělé zbytky jantaru - jenže jantar nezuhelnatí. Při teplotách od 370°C výš se vznítí a hoří jasným plamenem. Podle první verze byla komnata, vlastně její výzdoba zakopána nedaleko bývalého královského paláce pod jednou fontánou - jenže nenašla se tam.