Začátkem prázdnin jsem se vrátil na místa posledního oddílového tábora „Na úvazku – 2012“, do Lužických hor, do Rynoltic. Mimochodem – jednoho z nejsilnějších táborů. A že jsem jich za ty roky už něco zažil. A projel, a prošel jsem místa, které jsme před rokem nenavštívili, na něž nám nezbyl čas, nebo jsme je pouze letmo minuli.

V úterý 2. července jsme se vydali na kolech do Německa, já a dvě švagrové. Na Tőpfer – Hrnčíře. Původně jsem si představoval (teď už vím, že naivně!), že se mnou pojede má dcera. Ale Lála vyspávala do oběda, a pak se „zavěsila“ na NET – a končila hluboko v noci, kdy se hvězdy kutálely do hradby borového lesa za pšeničnými poli u kapličky sv. Václava. Ano, tam – kde jsme před rokem, ležíce na teplém asfaltu, pozorovali „perseidy“.

Tak, nejprve jsme si vychutnali jízdu ve „slonovi“, z Bohumína se vezeme „tornádem"*. A teď sedíme v přívěšáků osmsetdesítky. Vzadu, pěkně na lavičce chodbičky, okna otevřené a čekáme. Čekáme na přípoj od Brna. Lála má nový fotoaparát a zběsile fotí. Třísku, Jacka a další ztepilé zjevy a nebo úplně cizí lidi – posunovače, pasažéry. Brňák je tu a my můžeme vyrazit. Ploužíme se lašským podhůřím, přes Příbor. Lidi vystupují a jiní nastupují. Sluníčko se chovává za mraky. I Trúba je schovaná za Bílou horou. Ne, na rozhlednu nepůjdeme.

Vysypali jsme se na kopřivnickém nádraží a mažeme si to do parku. Je nás tady jako žalostně málo. Ani ne polovina oddílu. Od Rysů pouze Dalmi, Lišáky – Třísku a Jacka posilnil Tomáš, známeho už z RODEA. V řadě Vyder stojí Sněžka, Spider, Mates a Šimon. Kde jsou všichni ti ostatní hoši?

„ ... Patříš-li mezi turistické chrty, kteří po horách chodí výlučně nebo alespoň nejraději po hlavním hřebeni, pak je Malá Fatra tvým pohořím. Když si dobře namastíš nohy a vyjdeš v létě brzy ráno z údolí Zázrivky, můžeš uhánět celý den červenou hřebenovou značkou 0802 k jihozápadu.

Hřeben bude místy úplně ostrý a strmý, třeba na Stěnách mezi Poľudňovým Grúněm a Chlebem. Cestou překonáš mnohatisímetrové převýšení a večer padneš se skleněnýma očima pod Starým hradem na břehu Váhu do spacáku a celou noc nebudeš moci usnout, v nohách ti bude škubat únavou...“   

                                                   RNDr. Miloslav Nevrlý - Náčelník, kniha „Nejkrásnější sbírka“

Jarní – 89. oddílové RODEO se odehrálo na Kyčeře. Jedeme už v pátek odpoledne. Lišákům vypomáhají Danny a Runy s kamarádem Tomášem. Rysů je plný počet. Vydrám přibyla další trojčata – Šimi a Mates. Obsazujem spodní chalupu, což se později ukazuje jako vyhodnější. Na vrchní – Polárce, jsou Lesani s rodiči. V noci je úplněk, ale v sobotu ráno prší. Zkoušíme deskové hry. Před obědem se počasí umoudřilo a my vyrážíme na Kamenitý.
Zde u chaty odehráváme více závodů, než jsme původně plánovali. Na zpáteční cestě nás opět dostihl déšť. Přijel Vitas.
V noci opět vychází měsíc, ráno je celá samota zalitá sluncem. Je nezvykle chladno. Přesouváme se na louky k lesu, kde svádí družiny další urputné boje o štít vítězů. Vydry nakonec štít neobhájili. Končí druhé. Vítězi se tak stávají Lišáci. Účast stávajících Trojkařů je velmi nízká. Pouze 62,5%. Nebýt výpomoci nečlenů oddílu, výsledky by vypadaly asi jinak!

V noci zapršelo. Na asfaltu jsou ještě kaluže, ale v 6 hodin ráno svítí slunce na plné pecky. Počasí se však do osmé hodiny, kdy máme sraz u PRIORu, náležitě dramatizuje. Je chladno, lehce fouká větřík a obloha se zatahuje, kam až oko dohlédne. Nad Beskydami je doslova černo. Ale pojedeme. Uvidíme, kde nás déšť zastaví.

Před obchoďákem už zevlují naši hoši, Kulajda si odběhl nakoupit a když přifrčel Fili, nastupujeme si k přednášce o přesunu. Na poslední chvíli, v doprovodu maminky, doráží Spider. Maminka ještě osvětluje Kulajdovi Spiderovu (ne)zkušenost s bicyklem. Rackům je už jasno. Na ty Darkovičky zkrátka musíme dorazit. I když mně se to tak růžově nevidí!

 

Ráno je pošmourno a zima. Slunce nevidět. Valíme si to s Antkem na srazoviště k Lídlu a přemítáme kolik že se nás to sejde. Jsme překvapeni. Je zde osm Trojkařů. Sněžka, Aidy a Švejk mají nové bicykly. Je zde i malý Šimi na „špeslu“. Chybí Koumes. Zapomněl si doma přílbu, tak švihal zpátky domů.
Zjevuje se i Fili. Každý z Racků tak fasuje jednu družinu. Antek i Fili se zřekli družiny Lišáků. "Scarbowy" si kupuje nějaké pečivo, čekáme na příjezd Koumese a vyrážíme do lázeňského parku. První zastavení je na místě bývalého rájeckého zámku, následně lelkujeme na Darkovském mostě a pak již nic nebrání odbočit na cyklostezku a kolem několika splavů proti proudu řeky Olše míříme do Louk.

Jakožto hlavní investor popíši nedostatky a chyby, které jsem si poznamenal…

Původně jsem měl nakládat auto již v pátek, ale Jiří nedorazil z práce v Polsku včas, takže nás odsoudil pro nakládku brzo ráno. Využívám osádky Kulajdového vozidla a setkáváme se u dílny firmy MM v pět ráno, kde mám už vše připraveno. Do dodávky o nosnosti 1500 kg nakládáme materiál s dvojnásobnou váhou. Nakládky se účastní Kulajda, Mona, Patka, Šamot, Toncek, Jirka a já. Zdržení při nakládce – téměř 45 minut.
V Lošticích si naše auto udělalo krátkou zastávku na nákup potravin. Před námi tak učinili i Kulajdovci.

Sypeme se v Mostech ze „slona“. Devět družiníků a tři Racci. Se mnou je zde Patka a dokonce i Vitas. Ten mě tedy překvapil. Starý Sochor mně telefonuje kudy se máme ubírat a vyzvednout jejich rodinný poklad. K chatičce Sochorů nás povede Tříska. To je pěkné, protože „vůdce“ si ve vlaku opět zapomněl část výstroje, tentokrát je to bunda. Tu mu naštěstí nese Sněžka.
V magazínu si kupujeme koblihy a brambůrky. Koumes a Spider si otvírají plechovky s pitím. Koumes ještě není vydýchaný z ranního běhu na nádraží a zjišťuje, že si zapomněl pevnou obuv. Ono se mu to vymstí. (A taky že jo!). Šlapeme si to do kopce nad stanici. Marně pátráme kolem potůčku po trsech blatouchů či orsejů. Narážíme pouze na sněženky a jednu bleduli. Protější svah, vyjma bílých jazyků sjezdovek, je taktéž beze sněhu. Je pod mrakem, ale neprší.

Předzvěst dnešní výpravy nevěstila zrovna růžové vyhlídky. Na včerejší oddílovce byli přítomni všehovšudy tři Trojkaři a navíc nám „rosničky“ několik dní neslibují zrovinka ukázkové jarní počasí. Goblin, Jori i Qéčko se dušují, že určitě pojedou…!

Nakonec vyrážíme jen tři, ze včerejší „sestavy“ vypadnul Goblin, který se prý „zapomněl omluvit“. Napsal jsem mu do esemesky „ty koňu!“ a něco v tom smyslu, že se jednou sám někde zapomene. Usedáme do přetopeného vagónu RegioNovy hned za dveře ke starší paní a zanedlouho, přesně minutu po plánovaném času odjezdu, se souprava dává do pohybu. Po necelé hodině jízdy vysedáme přibližně o 40 kilometrů dál a 400 metrů výš na zchátralém nádraží v Moravském Berouně. Dívám se na nebe. Azuro to vpravdě není, ale na déšť to taky nevypadá. To půjde!