Tak to se mnou trhlo. Je několik minut před sedmou hodinou ranní, sluníčko vysoko, z pokosené louky se line vůně sekané trávy a já se psem kráčím mezi poli k remízku. Z hlavní tratě jsem zaslechl zahoukání parní lokomotivy. A znova táhlé houkání píšťaly. Vzápětí dunění železničního mostu a zesilující dusot parního stroje. Veselý vláček se blíží ke karvinskému nádraží. A já tam dnes nebudu, neuvidím „velkého bejčka“, protože si Trojkaři odhlasovali přesun dnešního podniku z odpoledne na dopoledne. Ach jo!

Před osmou hodinou jsme před restaurací „U Tesarčíka“ skoro všichni. Dorazil i Fili a vzápětí přijíždějí i Harry s Macem. Nakonec u nás zastavuje Antek a z kufru astry vytahujeme kulometné bedny plné zbraní, nábojů, brýlí a sumek. Vše pakujeme do loapů, loučíme se s zchromlým Antkem a vyrážíme po družinách po asfaltce k závoře před kasárenskou cestou.

Ráno, po páté hodině, se nad poli – tam u nás, vznáší zlatý prach. To slunce vyšlo a jeho paprsky prosvěcují cáry mlhy, která se trhá. Ale Sira to nezajímá, šmejdí podél remízků a značkuje lopuchy.
Teď sedím ve vlaku a Vitas na proti mě vypráví o své maturitě. Za okny ubíhá krajina nad níž, jako velká poklička, visí olověná mračna. Dnes určitě zmokneme. Ne nadarmo jsem včera na oddílovce připomínal pláštěnku.
Pod nohama leží Sir a bezelstně pouští větříky. Okno máme otevřené. Čtveřice Trojkařů se baví tiše za námi. Ano, je nás pouze šest. Ale v Bocanovicích nás bude čekat Sochor. Bude?
Je tu! Vyskakujeme na panely "čapovické" zastávky. Sochorova sestra se ubezpečuje, kudy že se to budeme vracet z hřebene. Odjíždí. A jsme tu sami. Panťák si to pádí k průsmyku a Sir do blízkých bylin, kde si vyprazdňuje střeva. To jsme si všichni oddechli.

První letošní cyklovýpravu jsme měli v plánu již před čtrnácti dny. Z důvodu nepřízně počasí, však byla zrušena a nahrazena výjezdem na výstavu plastikových modelů do Tovačova. Tam jsme mimo jiné navštívili i zámeckou věž a z blízkého hřiště znějící hudba nás přilákala i na závody v dog frisbee. Nicméně, abychom se dostali k dnešnímu podniku - první oddílové koloputování uskutečníme tedy dnes. Z účastníků včerejší oddílovky odpadl Qéčko (prý má závadu na kole…) a tak chvíli po deváté hodině odjíždí kvarteto Kassa, Nadík, Goblin, Vevera směrem k Neředínu. Volíme klidnější trasu ulicí na Vozovce, kde se nejlépe překonává rušná čtyřproudová Foerstrova ulice. Projíždíme kolem obchodního domu Timpo a ulicí U Kovárny se dostáváme na třídu Míru pod městské hřbitovy.

Toto je zpráva o tom, jak jsme nedosáhli vytouženého cíle. Zkrátka o tom, jak jsme nedobyli Chlupáče, jinak pěchotního srubu MO-S 23*. A to jsem chtěl naším hochům, v předvečer výročí květnové mobilizace z roku 1938, ukázat - do bojové stěny tohoto "bunkru" - vytesané nápisy francouzských zajatců. A téměř morbidní fragmenty po otočné kulometné věži prozkoumat (pro elévy stavební průmyslovky velmi inspirativní!!).
Ráno je nebe skoro vymetené, jen pár záclon řasosloh - vysokých oblak, pluje po nebi. Přijíždím k PRIORU. A nikde nikdo. Až po chvíli přijíždí tlupička bikerů, Aidi peláší zpět pro bicygel Švejka, který zrovinka prozkoumává regály marketu BILLA.
Před osmou je nás už deset. Chybí Dalmi od Rysů; Rendy, Tříska a Jack od Lišáků. A Boruta od Vyder taky neprozradil, proč dnes s námi nebude "cykloputovat". Jsem už smířen, že sám budu muset tento podnik odřídit, když doráží Kulajda s manželkou Kikinou.

Na pracovní výpravě se Antkovi podařilo Maca umluvit, a tak se po několika letech vracíme do Řeky na Frýdu – chatu Macových rodičů. První informace mezi členstvo je tak vržena na oddílovce 27. dubna, v pondělí mi Antek sděluje, že Maco souhlasí. V úterý na prvomájovém cyklobraní dostávají hoši propozice k jarnímu, už 87. RODEU. Před námi jsou čtyři dny volna uprostřed Těšínských Beskyd. Počasí za tím přeje. I když rosničky straší sněhem na horách. Nebylo by to nic nezvyklého, už jsem balil zasněžené stany v kraťasech. A bylo to právě na Frýdě.
Na oddílovce dochází k radikálnímu řezu u družiny Rysů. Rádce Peggy je přeřazen k Modrým rackům, chybí opět Dragon a Tomáš. Stojíme před stejným problémem jako v případě posledního podzimního RODEA. Přesuny v družinách budeme nuceni vyřešit za pochodu zítra a to, jak se později ukazuje, doslovně!

Ve stanovenou dobu srazu byli v nádražní hale pouze tři Trojkaři a nejhorší na tom je, že už nemáme na koho čekat. Snad jen na Ludvu, jenž ovšem svou šanci na účast včera ohodnotil tak na 25%. Po chvilce čekání již nastupujeme do brněnského rychlíku a usazujeme se na sedačky vyhřátého kupé. Čeká nás hodina a třičtvrtě jízdy. Ta je vyplněna „volnou“ zábavou. Z okénka pozoruji zlověstně se převalující ocelově šedé kumuly a jen doufám, že nezačne pršet. Bohužel. V Hanušovicích se na skle objevují první protáhlé stopy dopadajících kapek a v Branné již regulérně mrholí.
Vystupujeme v Ramzové, nejvýše položené rychlíkové stanici na území ČR. Hochy hned na nádraží upozorňuji, že jim nebudu říkat, kdy si mají obléknout pláštěnky a nastiňuji dnešní naplánovanou trasu. Po zelené údolím Vražedného potoka na Obří skály, poté přímo proti spádnici k chatě Jiřího na Šeráku a zpět po červené přes Čerňavu na Ramzovou.

Poslední jarní dny se počasí činí. Po několikaleté odmlce se vracíme k prvomájové vyjížďce do probouzející se přírody. Srážíme se před devátou hodinou ranní na parkovišti u Lídlu. Seznávám, že dnes je zde nejvíce Modrých racků. Já, Antek, Toncek, Maco, Harry, Fili, Kulajda, Marťan a na irském kole se zjevil Anděl. Maco přivedl Kryštofa. Toho jsem "pracovně" nazval „Skype“.
Lišákům chybí Evans, hledaje údajně hustilku, a od Rysů již tradičně - čtyři mušketýři: Peggy, Dragon, Tomáš a Dalmi. Asi se na ně podíváme!
Než vyrazíme, nějaké ty řečičky o silniční vyhlášce, rozdělení rojů, o cíli dnešního cyklobraní. Následuje ostrý start a první "povídavá zastávka" na místě dnes už neexistujícího Rájského zámku.

V pátek v 16:30 odjíždím dodávkou firmy MM do Ostravy, kde mne čeká Toncek. Společně kupujeme v Baumaxu kuchyňskou pracovní desku a pak už jedeme rovnou do Bouzova Kozova na Tvrz. Dalším vozem ve stejnou dobu vyjíždí Miki, Maco a Harry. Na Tvrzi se setkáváme s Kassou, který přijel z Olomouce. V sobotu dorazí na jeden den Budák a v sobotu večer na noc ještě Ludva.


 

Den se zrodil do slunečného a teplého rána. Čtyři kulometné bedny výzbroje ASF přivezl na nádraží Marťan a přibral, samozřejmě Jacka, a Monu. Když u otevřeného kufru „citrónu“ fasujeme zbraně, zastavil vedle nás autobus a šofér huláká na Monu dotaz, kam že to jedeme. Mona dodává: „Kačer!“ a zve bývalého družiníka Vyder na výpravu do Strže strachu. Kačer tvrdí že by jel rád, ale musí odřídit šichtu a náhradu nemá.
Poslední doráží Hrášek. Rodiče ho přivezli z Orlové. Roman s Kryštofem, už vyzbrojeni, odchází k pokladnám koupit lístek.
Nádraží je děsně nacvaknuté, všude plno lidiček a dětiček, proto ihned odcházíme na III. perón. Je jasné, že už nikdo nepřijde. Lišáci mají 100%, Vydry taktéž, protože Sochor na nás bude čekat, stejně jako v loňském roce, v Mostech. Chybí tak pouze čtyři Rysové – Peggy, Dragon, Tomáš a Dalmi. Ale mně se nikdo neomlouval ...

Měl bych napsat zápis z výpravy… Do sluchátek si pouštím londýnské filharmoniky, kteří mi interpretací nejznámějších rockových skladeb budou zpříjemňovat následující chvíle strávené u pecka a začínám si sumírovat co a jak se seběhlo: Ještě v pátek večer jsem si říkal, jak pohodové ráno budu v sobotu před výpravou mít. To jsem ovšem ještě netušil, že nemocný Lukáš si to z pokojíčku přihasí již o půl šesté s tím, že už je vyspinkaný, že se chce převléct a dívat se na Pata a Mata! Dva marné pokusy o jeho „zpacifikování“ nevedly ke kýženému cíli. No, nic, říkám si. Do srazu jsou ještě tři hodiny, aspoň si vše v klidu připravím!