Tak jim to tentokrát vyšlo! Rosničkám. Když jsem byl před týdnem s klukama v Hrubé vodě, bylo doslova jaro. Teploměr ukazoval patnáct stupňů nad nulou, Slunce pálilo a bylo „azuro“. Uběhlo sedm dní a i přesto, že předpovědní model hlásil značné ochlazení, tak těch ranních mínus 12°C za oknem mého bytu mne docela překvapilo. Když pomyslím na to, že v hrubovodském údolí bývá prokazatelně o dva až tři stupně nižší teplota, než „o kousek“ níž v Hlubočkách, vzbuzuje to již respekt!
Ještě ráno mi volala Joriho babička, že Jiříka v takovém mraze prostě nepustí. To již jsem v duchu spočítal, že na výpravě bude Trojkařů, jako prstů na jedné ruce. A to jsem ještě netušil, že na sraz nedorazí Qéčko. Podruhé za sebou tak je na výpravě pouze jediný Rys Xury. Vydry pak mají zastoupení Nadíkem, Gorkou a Twistem.

Za okny letícího „slona“ ubíhá podzimní, či je to už jarní?, krajina. Slunce prosvítá skrz zubaté okraje mraků a rozptyluje mlhu vznášející se nad louckými jezery. Vůbec nic nenaznačuje, že je lítý leden, po sněhu ani památky. Hoši luští 15. úsek radistické olympiády – písmo „jidiš“. A už se sem žene Tříska. Zapisuji první body. A pak následují další, a další Trojkaři, aby mi ukázali zprávu, že „Nedobré jídlo tě naučí střídmosti!“ Blíží se Český Těšín. Jdeme „do sedel“ a vystupujeme z příjemně vytopeného vlaku na třetím nástupišti. Rackové se zostra přesouvají podchodem na nástupiště druhé. Jsou tu: Antek, Maco, Rybařík a já. Po odjetí naší soupravy zjišťujeme, že se nám ztracený oddíl dostrojuje před schody podchodu III. nástupiště a pak zvolna přichází k nám. Cpeme se do „regíny“. Štěpka s Martinem dokončují „jidiš“, borec Dalmi to vzdává a Sobík má jiné starosti, tak ho nevyrušuji všetečným dotazem, kdy mi zprávu odevzdá.

Tolik lidí! Tolik dětiček! Tolik Racků! Ještě žádnou tělocvičnu letošní Zimní 13 nepoctilo svou účastí takové množství Trojkařů. A přeci nejsme všichni. Rysům chybí náhle ochořený Shrek, Lišáci postrádají Třísku a Jacka. A Vydry, nejpočetnější družina oddílu, se ještě ani jednou nesešla k tělocvičným turnajům, zápasům a úpolovým soutěžím celá. Opět chybí Špejlík a Kiška. Žádné zprávy nemáme ani o Davidovi. Modré racky reprezentují Antek, Dragon, Peggy, já, a na poslední chvíli dorazivší Fili. A to se ještě přišel na nás podívat Páťa, náš bývalý člen. Hned byl přiřazen k Rysům.
Marně pátrám mezi šaržemi po zavátých stopách, marně je vyzývám k zanášení do tabulky. Každý z rádců má u sebe množství méně než větší. A to, prosím pěkně, všechny stopy rozházel Fili na poslední výpravě – u dělotoče na Smolkově. Tak kam se podělo těch 248 stop? Asi je má Tříska. A protože zde dnes není, nemůžeme posoudit, zda je to pravda!