Nebudu přeci psát o tom, jak jednoduše byl tento podnik vyhlášen. To Antek s Kassou se dohodli, jako že se fakticky uzavře tábor, a zapomenuté věci, třeba po lese a za Tvrzí – různě pohozené (nic nebylo nalezeno!), a neprotřepané zážitky (hodně bylo nalezeno) – se pohledají, a na povrch nechají vytanout, aby se všechny věcičky uložily na patřičné místo. Do dřevníku, do kroniky, do srdcí. Do našich srdcí. Třeba to, jak se „chodilo na Moravu“!!
A zazimuje se TVRZ, byť ještě čas Paní Zimy nenastal. A taky se vyzkouší kytara, kterou mi na poslední narozeniny Modří racci v Jeseníkách nadělili. Tak o tom psát nebudu.
Nebo jak Maroš sliboval vzít s sebou slaninu, a následně dorazili s Patkou a s ovarovými koleny, z jejichž zbytků měl největší radost Sir, po louce je roznášel a rozličná „souhvězdí“ z nich sestavoval, tak o tom psát taky nebudu! A nebudu psát ani o tom, jak jsme jeli s Kulajdou, a s Kulíškem, a Sirem, a v Eliassu v Ostravě jsem si koupil nové boty. Tak o tom psát vůbec nebudu!

Opět jedna z výprav dle italského scénáře, kdy vedoucí do poslední chvíle neví, zda se jí zúčastní, či nikoliv. (A Antek s vámi sám nikam nepojede!!) Přestože byl tento podnik avizován několik týdnů dopředu, po jeho ostrém nahlášení mnohé Trojkaře, kteří si nedokázali z obsahu rodinné lednice sestavit „nesený proviant“, doslova vyděsil, a nebojím se uvést – i zaskočil. Tomu odpovídá i naše účast, když se v sobotní ráno rozhlížím po hale karvinského nádraží a zřím pouze několik neustrojených figur, ke mně běžících a ruku mi podávajících. Upozorňuji Antka, že odjíždíme už v 7.42 hodin, a to ještě „EC 152 Jan Perner“ (má mé registrační číslo!), aby už vyrazil koupit jízdenku. (Na doplnění musím dodat, že pojedeme i nezvyklou trasou, přes Svinov a Vítkovice – takto jsem do Ostravice nikdy nejel! A aby toho nebylo málo, na trase Frýdlant – Ostravice je ještě ke všemu výluka, což Antka doslova uzemnilo a navrhuje, abychom změnili plán a jeli – třeba na Skalku. Zamítnuto. Jednou se řeklo, že se pojede na Ivanu, tak pojedeme na Ivanu.)