Ráno je mrazivý den. Lehkou mlhu prosvítá slunce. Zem, obzvláště na místa, kam ještě nedorazily sluneční paprsky, pokrývá jinovatka. Z domu vyjíždím podstatně dříve, než jindy a přesto vím, že nedojedu včas. Cesta je dnes pro mně hotovým martýriem. Do tělocvičny jsem přijel schvácený, sotva dechu popadaje – a to doslova, a ještě ke všemu o patnáct minut později. Ale nic se nedělo. Zaváté stopy, co jsem je předal ráno Antkovi, již byly odehrány a oddíl se rozcvičuje pod vedením „skarbowego“, za zdárné sekundace Kajmana, Filiho a Maroše. A tak, aniž bych se převlíkal do sportovního, ukončujeme „chobotničky“ a zahajujeme V. tělocvičnu Zimní 13.
Bez velkých cirátů, po zanesení docházky a výsledků zavátých stop se vrháme na poslední kolo čtverylky. Akorát někteří „umělci“ mají problémy při sestavování hřiště, tak musí zasáhnout Fili a stavbu vést tím správným směrem. Zápasy píská Antek, protože já nemohu mluvit a velké potíže mi dělá i samotné dýchání. Jestli na mně něco neleze? Jen jestli já nebudu stonat?

Po dlouhé době odhodlávání se konečně pouštím do psaní zápisu z loňské vánoční výpravy, abych Vás, čtenáře, obšťastnil několika řádky líčení našich radostí a strastí posledního podniku roku 2013...

Den první
Pátek 20. prosinec 2013
Na výpravu se mi vlastně ani moc nechtělo jet. Snad to bylo způsobeno vkrádajícími se obavami, abych vůbec někoho při srazu na nádraží potkal. S různými druhy omluv jako by se roztrhl pytel. Část hochů je nemocna (což chápu), některým by se stýskalo (což nechápu) a Goblin bude foukat do saxíku. V duchu si vypočítávám, že by nakonec mohlo je alespoň pět „statečných“. Nakonec k pěti Vydrám – Nadíkovi, Qéčkovi, Gorkovi, Twistovi a Skyovi – přibyl ještě jeden Rys Xury. To mě mile překvapilo, protože si nevyzvedl v klubovně kletr a ani mi neodpověděl na esemesky.