Ráno, po páté hodině, se nad poli – tam u nás, vznáší zlatý prach. To slunce vyšlo a jeho paprsky prosvěcují cáry mlhy, která se trhá. Ale Sira to nezajímá, šmejdí podél remízků a značkuje lopuchy.
Teď sedím ve vlaku a Vitas na proti mě vypráví o své maturitě. Za okny ubíhá krajina nad níž, jako velká poklička, visí olověná mračna. Dnes určitě zmokneme. Ne nadarmo jsem včera na oddílovce připomínal pláštěnku.
Pod nohama leží Sir a bezelstně pouští větříky. Okno máme otevřené. Čtveřice Trojkařů se baví tiše za námi. Ano, je nás pouze šest. Ale v Bocanovicích nás bude čekat Sochor. Bude?
Je tu! Vyskakujeme na panely "čapovické" zastávky. Sochorova sestra se ubezpečuje, kudy že se to budeme vracet z hřebene. Odjíždí. A jsme tu sami. Panťák si to pádí k průsmyku a Sir do blízkých bylin, kde si vyprazdňuje střeva. To jsme si všichni oddechli.

První letošní cyklovýpravu jsme měli v plánu již před čtrnácti dny. Z důvodu nepřízně počasí, však byla zrušena a nahrazena výjezdem na výstavu plastikových modelů do Tovačova. Tam jsme mimo jiné navštívili i zámeckou věž a z blízkého hřiště znějící hudba nás přilákala i na závody v dog frisbee. Nicméně, abychom se dostali k dnešnímu podniku - první oddílové koloputování uskutečníme tedy dnes. Z účastníků včerejší oddílovky odpadl Qéčko (prý má závadu na kole…) a tak chvíli po deváté hodině odjíždí kvarteto Kassa, Nadík, Goblin, Vevera směrem k Neředínu. Volíme klidnější trasu ulicí na Vozovce, kde se nejlépe překonává rušná čtyřproudová Foerstrova ulice. Projíždíme kolem obchodního domu Timpo a ulicí U Kovárny se dostáváme na třídu Míru pod městské hřbitovy.

Toto je zpráva o tom, jak jsme nedosáhli vytouženého cíle. Zkrátka o tom, jak jsme nedobyli Chlupáče, jinak pěchotního srubu MO-S 23*. A to jsem chtěl naším hochům, v předvečer výročí květnové mobilizace z roku 1938, ukázat - do bojové stěny tohoto "bunkru" - vytesané nápisy francouzských zajatců. A téměř morbidní fragmenty po otočné kulometné věži prozkoumat (pro elévy stavební průmyslovky velmi inspirativní!!).
Ráno je nebe skoro vymetené, jen pár záclon řasosloh - vysokých oblak, pluje po nebi. Přijíždím k PRIORU. A nikde nikdo. Až po chvíli přijíždí tlupička bikerů, Aidi peláší zpět pro bicygel Švejka, který zrovinka prozkoumává regály marketu BILLA.
Před osmou je nás už deset. Chybí Dalmi od Rysů; Rendy, Tříska a Jack od Lišáků. A Boruta od Vyder taky neprozradil, proč dnes s námi nebude "cykloputovat". Jsem už smířen, že sám budu muset tento podnik odřídit, když doráží Kulajda s manželkou Kikinou.

Na pracovní výpravě se Antkovi podařilo Maca umluvit, a tak se po několika letech vracíme do Řeky na Frýdu – chatu Macových rodičů. První informace mezi členstvo je tak vržena na oddílovce 27. dubna, v pondělí mi Antek sděluje, že Maco souhlasí. V úterý na prvomájovém cyklobraní dostávají hoši propozice k jarnímu, už 87. RODEU. Před námi jsou čtyři dny volna uprostřed Těšínských Beskyd. Počasí za tím přeje. I když rosničky straší sněhem na horách. Nebylo by to nic nezvyklého, už jsem balil zasněžené stany v kraťasech. A bylo to právě na Frýdě.
Na oddílovce dochází k radikálnímu řezu u družiny Rysů. Rádce Peggy je přeřazen k Modrým rackům, chybí opět Dragon a Tomáš. Stojíme před stejným problémem jako v případě posledního podzimního RODEA. Přesuny v družinách budeme nuceni vyřešit za pochodu zítra a to, jak se později ukazuje, doslovně!

Ve stanovenou dobu srazu byli v nádražní hale pouze tři Trojkaři a nejhorší na tom je, že už nemáme na koho čekat. Snad jen na Ludvu, jenž ovšem svou šanci na účast včera ohodnotil tak na 25%. Po chvilce čekání již nastupujeme do brněnského rychlíku a usazujeme se na sedačky vyhřátého kupé. Čeká nás hodina a třičtvrtě jízdy. Ta je vyplněna „volnou“ zábavou. Z okénka pozoruji zlověstně se převalující ocelově šedé kumuly a jen doufám, že nezačne pršet. Bohužel. V Hanušovicích se na skle objevují první protáhlé stopy dopadajících kapek a v Branné již regulérně mrholí.
Vystupujeme v Ramzové, nejvýše položené rychlíkové stanici na území ČR. Hochy hned na nádraží upozorňuji, že jim nebudu říkat, kdy si mají obléknout pláštěnky a nastiňuji dnešní naplánovanou trasu. Po zelené údolím Vražedného potoka na Obří skály, poté přímo proti spádnici k chatě Jiřího na Šeráku a zpět po červené přes Čerňavu na Ramzovou.

Poslední jarní dny se počasí činí. Po několikaleté odmlce se vracíme k prvomájové vyjížďce do probouzející se přírody. Srážíme se před devátou hodinou ranní na parkovišti u Lídlu. Seznávám, že dnes je zde nejvíce Modrých racků. Já, Antek, Toncek, Maco, Harry, Fili, Kulajda, Marťan a na irském kole se zjevil Anděl. Maco přivedl Kryštofa. Toho jsem "pracovně" nazval „Skype“.
Lišákům chybí Evans, hledaje údajně hustilku, a od Rysů již tradičně - čtyři mušketýři: Peggy, Dragon, Tomáš a Dalmi. Asi se na ně podíváme!
Než vyrazíme, nějaké ty řečičky o silniční vyhlášce, rozdělení rojů, o cíli dnešního cyklobraní. Následuje ostrý start a první "povídavá zastávka" na místě dnes už neexistujícího Rájského zámku.

V pátek v 16:30 odjíždím dodávkou firmy MM do Ostravy, kde mne čeká Toncek. Společně kupujeme v Baumaxu kuchyňskou pracovní desku a pak už jedeme rovnou do Bouzova Kozova na Tvrz. Dalším vozem ve stejnou dobu vyjíždí Miki, Maco a Harry. Na Tvrzi se setkáváme s Kassou, který přijel z Olomouce. V sobotu dorazí na jeden den Budák a v sobotu večer na noc ještě Ludva.


 

Den se zrodil do slunečného a teplého rána. Čtyři kulometné bedny výzbroje ASF přivezl na nádraží Marťan a přibral, samozřejmě Jacka, a Monu. Když u otevřeného kufru „citrónu“ fasujeme zbraně, zastavil vedle nás autobus a šofér huláká na Monu dotaz, kam že to jedeme. Mona dodává: „Kačer!“ a zve bývalého družiníka Vyder na výpravu do Strže strachu. Kačer tvrdí že by jel rád, ale musí odřídit šichtu a náhradu nemá.
Poslední doráží Hrášek. Rodiče ho přivezli z Orlové. Roman s Kryštofem, už vyzbrojeni, odchází k pokladnám koupit lístek.
Nádraží je děsně nacvaknuté, všude plno lidiček a dětiček, proto ihned odcházíme na III. perón. Je jasné, že už nikdo nepřijde. Lišáci mají 100%, Vydry taktéž, protože Sochor na nás bude čekat, stejně jako v loňském roce, v Mostech. Chybí tak pouze čtyři Rysové – Peggy, Dragon, Tomáš a Dalmi. Ale mně se nikdo neomlouval ...

Měl bych napsat zápis z výpravy… Do sluchátek si pouštím londýnské filharmoniky, kteří mi interpretací nejznámějších rockových skladeb budou zpříjemňovat následující chvíle strávené u pecka a začínám si sumírovat co a jak se seběhlo: Ještě v pátek večer jsem si říkal, jak pohodové ráno budu v sobotu před výpravou mít. To jsem ovšem ještě netušil, že nemocný Lukáš si to z pokojíčku přihasí již o půl šesté s tím, že už je vyspinkaný, že se chce převléct a dívat se na Pata a Mata! Dva marné pokusy o jeho „zpacifikování“ nevedly ke kýženému cíli. No, nic, říkám si. Do srazu jsou ještě tři hodiny, aspoň si vše v klidu připravím!

V podmračeném ránu se nás v pravém rohu parkoviště "kaflandu" sjíždí poskrovnu. Nevím, zda ostatní vyděsilo nestálé počasí, popř. jim účast znemožnily narozeniny někoho blízkého, píchlá duše, lenora nebo fakt, že podnik byl vyhlášen až na oddílovce? 
Z Racků jsem zde sám, ostatní družiníky vidíte na titulním snímečku. Čekáme ještě deset minut na opozdilce, nedorazil však nikdo. Tak po nezbytném základním poučení o "jízdě na kole po pozemních komunikacích" si to šineme nahoru k rehabilitačnímu sanatoriu.
V lázeňském parku odkládáme kola do trávy a postupně obkličujeme několik solitérních jehličnanů. Prvně se snažíme určit borovici lesní (pinus sylvestris). Tak to ještě družiny zvládly, ale na douglasce tisolisté (Pseudotsuga menziesii) si vylámali zuby úplně všichni. I "sněženkoví" bratři. Dále se seznamujeme s jedlovcem kanadským (Tsuga canadensis), smrkem ztepilým (Picea excelsa) a modřínem opadavým (Larix decidua).|