Dnes v kraťasech nedorazili ani Koumes, ani Mona, ani nikdo jiný. Naštěstí. Na trávě a chodnících leží zmrazky včerejšího sněhu. Pan školník mi kyne z vestibulu a předává klíč od nářaďovny. Tak si libuji, že nám to všechno pěkně klaplo, ale ono, jak vzápětí seznávám – ouha. Rysové jsou pouze dva. Lišáků a Vyder je po pěti. Z Modrých racků jsem tu sám.
Hrneme se do šatny a já pádím do tělocvičny rozházet zaváté stopy. Ale když zkouším klíč od dveří nářaďovny, zjišťuji, že jsme od školníka dostali špatný klíč. A protože se mi následně nedaří školníka jakýmkoliv způsobem vyrozumět, jsem naprosto zdrcen. Nedostaneme se ani k žíněnkám, ani k matracím – zkrátka se nedostaneme k ničemu. Tím bude dnes náš program pěkně ořezaný. Ještě nám mohli schovat lavičky a míče jsem mohl nechat doma. A tak jediné, co mě u srdce hřeje je to, že máme granáty!