Když zavřu oči, vzdálený svět se vrátí. Z ticha vystoupí tisíce neznámých hlasů, kterými se rozhovoří tropický prales; na tváři ucítím žhavý dech větru podobný otevřené peci, kterými jsme šli k jedné studni na Sahaře a napájeli tam stádo velbloudů; přivírám oči před oslnivým sluncem, lapám po dechu a sbírám všechen zbytek vůle k dalšímu kroku v jiskřivém mrazu v 5 000 metrech na Kilimandžáru – a k vrcholu je ještě ta daleko;
Běžím poledním bušem Konga bez stínu a černý opilý voják mě mlátí pažbou do zad; brodím se po kolena v blátě někde pod rovníkem mezi Tanzanií a Zambií, v hustých provazcích nerozeznávám rozdíl mezi vlhkostí deště a mého vlastního potu, a náhle křičím na Jirku: „K čertu s tím vším!“ ...
 

                                                            Petr Bárta, „DOBRÝ DEN, AFRIKO! Expedice Lambaréné“