Rychle, rychle něco napsat, a nějaký ten snímek, je úplně lhostejno jaký to bude – rozmazaný, nevypovýdající, nevýrazný, nebarevný; no zkrátka (ten, ke kterému jsem se dostal nejschůdnější cestou!) – umístnit ho do zápisu z posledního oddílového podniku. Ale postupně získávám další snímky, a ty už nejsou rozmazané, ani nevypovídající, a už vůbec ne nevýrazné a nebarevné.

Teď jsme se vrátili. Já a Lála. Na sobě mám modré triko, a na srdci má to triko oddílový znak; a já cítím z toho trika, ehm – vůní dýmu a ohně, vůni táborového ohně. A ještě pach potu, to z toho putování, jak jsme kráčeli na Ivančenu; a v kletru nesli žulovou desku s předsevzetím umístnit ji na místo, kde člověk s pokorou se sklání k nejvyšší oběti těch, co nám jsou vzorem.
Zmastím nadpis – to jako nějaký název, (neděste se, později ho vyměním za odpovídající, pokud se vám, pokud se nebude mně, líbit); a datum! Ten je důležitý, a potom značku oddílu, a...

Já jsem věděl, že to je jediná příležitost dostat se na Hrnčín k mohyle TROJKY, položit balvan na kamennou hromadu, provést úkon, který započali naši předchůdci, naši veteráni. A vzpomenout všechny  ty kamarády, co už s námi nikdy na mohylu pokládat kámen nepůjdou, protože už tu nejsou, protože odešli na svoji poslední výpravu, ze které není návratu.
A když se Rybařík dokonce nabídl, že vyrobí desku k výročí oddílu – tak jak jsme vždy o ní básnili a snili, a tu tam společně umístníme a odhalíme, byla Velikonoční neděle tím posledním datem, kdy se tak mohlo stát. Protože ve škole jsou už od čtvrtku vyhlášeny Velikonoční prázdniny a tudíž veškeré podniky jsou organizovány toliko pro dobrovolníky, nepočítám s nijak velkou účastí činných Trojkařů. Pár chlapců se omluvilo, jíní jeli patrně s rodiči pryč z města a pár výtečníků, přestože se tento podnik přemílal už nějaký ten pátek jak v doplňcích, tak v diskusi, o něm nemělo ani páru.
 

21. dubna oslaví Antek kulaté jubileum. U muže není neslušné uvést, že to budou 50. narozeniny. (O sedm dnů je Antek starší než náš oddíl!) Já bych rád našemu „horskému vůdci“, který nás vede po cestách nepoznaných, do zemí blízkých i vzdálených, ten co nám otevírá prostor za krajinou – ano, za krajinou – neboť „krajina“ – je prostor toho, co známe, a nemusí to být řeka, les, hrad, či horské štíty. Je to herní svět deskových her a hlavolamů, vonící pára valící se z táborových hrnců, okamžiky zachycené na fotografických snímcích, organizace sportovních klání a setkání – a to nejenom veteránů TROJKY, pečlivost při opatrování oddílového materiálu, bezchybné fungování černobílého světa čísel a písmen (oddílové účetnictví), preciznost při obstarávání, či výrobě věciček pro oddíl a systematičnost při katalogizaci čehokoli a kohokoliv.

Já bych mu rád popřál, ale co mu mám přát? Hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v rodinném i pracovním životě? To mu dozajista budou přát jeho spolupracovníci, blízcí, jeho nejbližší. To vše mu přeji samozřejmě i já. A taky „běh, česnek, střídmost, čistou mysl a víru ve vlastní zdraví“, jak řekl jeden pastýř z náhorních planin etiopských.

„Hele, mohl by jsi napsat povídání o oddíle, ty to umíš! A my to potom necháme vytisknout na ten pamětní list!“ Tak toto mi starší hoši navrhují, takto žadoní. Ale já nemám vůbec potuchy, co bych jako měl napsat. Neumím si představit okamžik, kdy veterán oddílu ráno vstane a zamíří ke stěně, kde visí zapaspartovaný pamětní list. Přečte si povídání o oddíle, a den bude krásnější. Ale pěkné by to bylo.  
Někdy si připadám, jako ten starý havran. Společně jsme s Antkem v oddíle už 38 let. Antek o nějaký ten pátek navíc. A už něco pamatujeme. Já, údajně (alespoň se to tak mezi Modrými racky traduje), o něco více – nevýhoda sloní paměti.

Tak nevím, jestli mám já – přímý neúčastník tohoto podniku psát zápis a začít tak nějak obligátně? Jak se Fili a Harry rozhodli zorganizovat další pařeniště a na stránky vyvěsili výzvu, aby se všichni přihlásili a diskutovali o tom, jaké kdo má pecku a zda se zúčastní, či nikoliv. A o tom, jak se Aidy přihlásil do diskuze, ale rok a půl staré, nebo o roztržce mezi Modrými racky, zda oddílové pařeniště je pro celý oddíl, či jen pro vybranou „tlupičku“, která si přinese své vlastní pecko. (A diskuse to byla tak silná, že Harry počal malomyslnět). Taky jsme nepochopil, jaký vliv na účasti Třísky by mohla mít skutečnost, že má v „noťasu“ polský Windovs.
Už tři oddílovky před plánovaným podnikem se promílaly podrobnosti, aby se následně organizátoři dozvěděli, že nikdo nic neví, snad jen to, že to proběhne u Antka ve sklepě. Nakonec jsem byl vyzván k vypracování propozic, bez toho abych znal podrobnosti připravovaného podniku.