Ráno jsem byl vysloveně příjemně zaskočen Antkovou přítomností v hale nádraží, který už od chlapců vybíral peníze na vlak. S účastí v družinách je to už horší. Tam už tak příjemně zaskočen nejsem. Z devatenácti činných Trojkařů jede sedm, pár jednotlivců se omluvilo a jiní, jak se za týden dozvíme, buď zaspali, nebo se jim prostě nechtělo!!
Na poslední chvíli doráží Koumes a nádraží se utišuje. Koumes má totiž kraťasy a venku je jemně pod nulou. No nic, my už jsme si na to zvykli, teď si na to musí zvyknout ostatní. Koumes se cpe k pokladně a kupuje si sólo bilet. Vyšlo ho to dráž než nás. Dobře mu tak. Možná si zapamatuje, že na sraz se má chodit včas!
Cpeme se do slona „Terezka“ a v zavazadlovém prostoru prvního vagónu dokončujeme závod se stopkami (musíš se trefit a zastavit stopky přesně v čase 1:00 vteřiny). Antek vytahuje dva hlavolamy. Oddíl je nadšen.

Takhle přesně to nebylo. Kdo čte diskusi na našich stránkách, všechny informace byly postupně zveřejňovány.

O tom, že o klubovnu přijdeme jsme věděli asi dva roky. Ten závěr byl ale přesný. Nejprve bylo „možná pár měsíců“, nakonec to bylo do týdne. V naší, dnes už bývalé klubovně, se usadilo vedení stavební firmy. Budou ji taky používat jako svačinárnu a šatnu. Pro nás už samozřejmě nepodstatná informace. Na závěr stavby bude klubovna zbourána.
 

Ne, nelekejte se nadpisu. V pátek 14. listopadu 2014 jsme měli oddílovku opět venku pod širým nebem. Sraz u našeho kamene, a pak jsme se v sychravém počasí, provoněném tlejícím listím a kouřem, vydali k naši staré – druhé klubovně na Školské ulici. A od vchodu č. 473 jsme vyrazili do Stínadel. Kolem nemocnice na Vydmuchově, restaurace Orava až k hranici Stínadel. U tržnice popisuji hru „pašeráci“ a pokračuji jinou oddílovou hrou „mafií“.
Míjíme staré stromy – kdysi zde bývala benzinová pumpa, kde byli na konci války oběšeni němečtí vojenští zběhové, teprvé šestnáctiletí kluci, co nedokázali vzdorovat Rudé armádě, valící se z Petrovic na Fryštát. I historka z jiné „mafie, kde se tajná schůze konala ve vypuštěném bazénku parku Julia Fučíka ­– tak mistrně popsané v Grifinově knize, je přetřesena. A dolů, k první oddílové klubovně ­– vilce, v níž je dnes restaurace „Zlaté časy“. A kolem zimáku „přes koleje bývalé elektrické dráhy“ pod Červené schody.