Tak nevím, zda-li se ještě vrátím k plnohodnotnému zápisu z tohoto oddílového podniku, nicméně předkládám alespoň tabulku k samostudiu. A snad se někomu při pohledu na ní vybaví:
Jak nás bylo žalostně málo. Jak si Xury na nádraží sednul na zrovna pijícího Twista a ten se poté musel vrátit do klubovny převléct. Jak jsme na Svatém Kopečku čekali v podloubí u piana
Chtěl jsem, a teď si musím přeměnit brýle, abych viděl na to, co hodlám napsat – použít nějaký snímek, který by adresně dokumentoval naší účast na „monstrózní akci“ pořádané k výročí květnové mobilisace v roce 1938. Jenomže se to letos neslo podle jiného scénáře, ale o tom dále. Říkali mi mnozí, nepiš tu omáčku, dnes to nikdo nečte, protože v dnešní uspěchané době nemá na to nikdo čas. Jiní mě přesvědčovali, piš to omáčku, vždy nás to vrátí do „kouzelných let“ našeho mládí. A já to píši s tou „omáčkou“, protože to tak cítím, že tak by to mělo být!
Když mi Skyppy v Ostravici předával pozvánku na „Dětmarovičky“ – promiňte mi ten zkomolený název, to Koumes se ptal při cestě z jarního RODEA, zda pojedeme na „Dětmarovičky“. A já jsem vytušil, že to jsou „Darkovičky“. Přesně tak, jak to bylo uvedeno v té pozvánce. No, pojedeme, protože bychom se zprotivili „zasvěceným“, že Mona potřebuje ke štěstí parní lokomotivu a bunkr. A skály, a horské kolo, a já ještě nevím co, snad zapékané brambory...?
Tak se nám trochu pokazilo počasí. Tři zmrzlí přišli a za nimi kráčela studená fronta, a od úterý pršelo a pršelo. Takový chladný májový deštík se snášel, a byl tak vytrvalý, že na Olši vyhlásili třetí stupeň povodňové aktivity!! Mnozí, vesměs neostřílení táborníci, malomyslněli a v diskusích vyzvídali, zda-li se vypravíme do mokrých a zamlžených hor, či doma zůstaneme pěkně v teple sedět. Ale my, co už jsme něco zažili, co už něco pamatujeme, jsme cítili ve vzduchu dobrodružství, měli potřebu vyzkoušet protivenství nemůžu a musím, a touhu všechno to zažít a do srdce vtisknout – další tradiční souboje, úpolové hry, prověření znalostí a všeliké měření sil mezi družinami, dvakrát do roka pořádané, podniknout.
91. oddílové RODEO se blížilo, vše bylo připraveno, vše bylo zařízeno, všichni byli vyrozuměni. A přeci jsme se obávali s kolika Trojkaři si ruku v nádražní hale v pátek po poledni podáme. A byli jsme překvapeni. Příjemně překvapeni.
Několik posledních let, kdy oddíl není už nucen šlapat v průvodu a slavit Svátek práce, kdy třídní učitelé už nezapisují neúčast v prvomájové veselici pracujícího lidu, pořádáme v oddíle tento podnik, o němž by se dalo napsat, že se stává tradicí. Za posledních 14 let jsem deset podobných podniku napočítal.
Je to jako když vodáci klíčem otevírají svoji řeku, tak mi sedláme své velocipédy, po čase sněhů a plískanic oprášené a seznáváme, co jsme za tu dlouhou zimu ze svého cyklistického umění zapomněli. A neputuje se nikam daleko, jen tak okolo kolo Karviné, tam, kam Bučivoj granátem dohodí.
A kolem Olše a v parcích města kvetou šácholány, a trnky se obalují v bílý sametový květ, tak nádherně voní. A ze třešní sakur, (jsou osázeny na nejdelší karvinské ulici), prší růžový déšť okvětních lístků.
Odehrát rodeo ve Zlíně? To by mě v životě...
@ntekPěkné! Mne od Gebriana (proč něco nepodnikne s tou...
KassaV zápisu uvedenou logickou hádanku (bez zhudebněné...
Kassa