Tak tak jsme to podzimní rodeo stihli, a když se podíváte na přiložené snímky, kde místo sněhu je svěže zelený travník s koberci zlatého listí a slabé zimní slunce kreslí na kůře kmenů staletých stromů pitoreskní stíny, ani vám na mysl nepřijde, že se odehrávalo v polovině prosince. Snad byla na vině lapálie kolem klubovny, o kterou jsme přišli posledního října, snad byla na vině má vytíženost v práci. Každopádně jsme se na RODEO nijak nepřipravovali a první (nebo poslední?) volný termín jsme naplnili soutěžemi mezi družinami.
RODEO začalo už v pátek, v nové klubovně, kam Antek „tajně“ převezl další stoly a lavice a připravil zasedačku na smysluplný podnik. Přišel se na nás podívat Bobr. Na hřišti jsme RODEO tradičně zahájili soubojem jezdců, kde překvapivě vyletěli Rysové. Už se počalo stmívat, když jsme sáhli k druhému závodu. Kovbojské přetahy tentokrát vyhráli čtyři Rysové, a nejpočetnější družina Lišáku skončila na posledním místě.

Včera chodil Mikuláš a čerti a Antek říkal, že nemusíme chodit tak brzo do tělocvičny. Bo ani školník tak brzo nechodí. Tak tu stojíme přesně okolo deváté a je škaredě. Mona říká, že to je dobře, když je venku škaredě a my jdeme do tělocvičny, bo kdyby bylo venku pěkně a my jsme šli do tělocvičny, tak by to nebylo dobře.
Nikdo z Modrých racku nepřišel, jak si Mona přál v doplňkách, tak musí Mona sám v tělocvičně rozhazovat zaváté stopy. Antek nás obírá o peníze co se platí za tělocvičnu. Švejk nás houfuje před šatnou, abychom mohli vyběhnout za zavátými stopami. A už to píská, už se běží, už to frčí. Vbíháme do tělocvičny.
Podařilo se mi ukořistit celkem šest zavátých stop, ale mohl jsem jich mít více, ale členi jiných družin mi je sebrali před nosem. Rádce mi moje stopy vzal, aby to s podrádcem sečetli a na zahajovacím nástupu nahlásili Monovi. Výsledky zavátých stop: R – 31, L – 36, V – 27.