Já nevím, co mě to napadlo, když jsem dnešní podnik hodnotil. Zkrátka jsem viděl ty tuny hovězího loje, namazané na dubové podkladnice, a potom „tock“, a mohutný trup TITANICU klouže směrem k vodní hladině. Ne že by tělocvična byla TITANICEM. To ne! Ale to, jak to pěkně klouzalo, to byla paráda. A zasloužili se o to Antek, (byť se nezúčastnil), především však Bobr a Sochor – Modří racci, co mi přišli pomoci. II. tělocvična Zimní 13 je totiž nejnáročnější, protože se na ní odehrává „opičí dráha“.

A co je to ta „dráha opic“? To se zkrátka vytáhne z nářaďovny veškeré nářadí, (karamba – pryč je gymnastický stůl, bradla i kladiny, a žebříky jsou také pryč – to pro bezpečnost dětí – mnozí školáci tato nářadí ještě nikdy neviděli! A to zbylé nářadí se rozestaví po tělocvičně a pak se pískne, a celá družina běží, šplhá, podlézá, skáče, plazí se a houpe se, a koně přeskakuje, a podlézá je, trampolíny, a po kozách běží, a na laně překonává díru parket!