Jako chlapec – „Trojkař“, neřku-li dítě (to ještě daleko dříve, než jsem „Trojku“ poznal), jsem Vánoce miloval. Já je vlastně miluji dodnes, ale nějak divně se to vždy – obzvláště v posledních letech – „zkroutí“, (i tento zápis z tradičního oddílového podniku jsem chtěl především pojat úplně jinak!), ale budiž – pozorný čtenář mi určitě porozumí.

Vánoční nadílka se v oddíle (tradičně), odbývá vždy poslední pátek před Štědrým dnem. Ale ne tak letos. Dětičky – a tím pádem i „ZŠ Prameny“, mají v pátek už vánoční prázdniny. Škola je zakódovaná, a my do klubovny nesmíme. Obyčejný smrtelník si nedokáže představit, s jakými obavami jsem ve čtvrtek do naší klubovny mířil. Bude už vstup „zapovězený“? Nebo, přijdou jiní uživatelé – stolní tenis, tlupa fousatých chlapů z futsalu, borci z juda, dívenky z gymnastiky, žáci autoškoly, a já ještě nevím kdo, či kýho výra?