1 . den sobota 22.4.2023

V sobotu ráno při příchodu ke klubovně jsem zjistil, že už na místě čekají čtyři kluci z družiny, kdy společně se mnou ke klubovně přišel i Pavlásek jako nejmladší člen družiny v doprovodu maminky. Jelikož jsem si jako sobotní program připravil výpravu do Náměště na Hané, kam oddíl pravidelně jezdí, nechal jsem členy družiny uložit své krosny pro přespání v klubovně a poté jsme se přesunuli na nádraží Olomouc město, odkud nám vyjížděl vlak v 08:43 hod. Při odchodu na nádraží jsem klukům rozdal text dvou starších oddílových písní, které jsem našel ve starém zpěvníku. Všichni dostali společný úkol, a to naučit se po dobu cesty vlakem krátký text obou písní, Kroky rozdělil texty podle odstavců a každý se poté naučil svou část textu.

Když nám Kassa na oddílové radě sdělil, že v dubnu podnikneme družinové výpravy, hned jsem dostal nápad, kam bych mohl se svou družinou jet. Jako cíl výpravy jsem chtěl zvolit rozhlednu na Háji, kde jsem byl před osmi lety s oddílem na své první výpravě. Do Šumperka je to ale celkem daleko a přeci jen jsem tam byl už celkem dávno a moc jsem nevěděl, kam bychom kromě rozhledny mohli jít. Začal jsem tedy pátrat v paměti po nějakém jiném místě. A pak jsem na to přišel. Pojedeme do Moravského Berouna! Navštívíme Křížový a Kočičí vrch, uvidíme medvěda a v neposlední řadě sejdeme skalku s ferratou!

Tak místo bych měl, teď si jen musím připravit program. To nebyl moc velký problém. Využil jsem hry, které normálně hráváme na výpravách, a přidal jsem k tomu nějaké soutěže z Rodea. Jediná věc, z které jsem měl vrásky na čele, bylo počasí. Celý den mělo být zataženo a po poledni měl přijít i déšť…

...a tak se nakonec rozhodlo pro dva a půl dne v Olomouci a dva a půl dne na Tvrzi...

Ve středu ráno přivážím Mývala na nádraží. Na parkovišti dovezl Séba Startéra. Séba na výpravu nejede. Musí se prý učit a vypracovat nějakou maturitní práci. To bude doma klid, destruktor a rušitel jede s námi.
Nakládám všechny kletry do auta a odjíždím sám do Olomouce. Ostatní mají koupenou jízdenku na Leo Express. Zde by měl následovat krátký zápis od Pišty, neboť já ve vlaku nebyl.
Cesta trvala něco okolo hodiny a třičtvrtě. Já, (Pišta) si sednul do dvousedadlovky s Ossim a po většinu cesty jsme hráli dračák. Před námi seděli ve čtyřsedadlovce Sysel, Mýval, Honzík a zprvu taky Talík. Sysel se samosebou pustil do dračáku také, ale kdo všechno s ním hrál, už nevím. Vedle nich seděli v další čtyřsedadlovce Donut, Startér a Júňo, kteří si vzájemně povídali a pak taky vytáhli telefon a společně se dívali na video o přežití v divočině. Zda to byl seriál, nebo dokument nevím, ale všichni tři byli přilepení na displej telefonu, takže si cestu nejspíš dobře užili. Za nimi, v dvousedadlovce, už pak seděl jen Infin, který se snažil kochat přírodou z okna. Avšak nebylo mu to dopřáno, neb ani ne v půlce cesty se Talík zvedl ze svého místa a přisedl si k němu. Poté mu kochání zkazil svým známým dováděním a neustálým mluvením. Chudák Infin si tedy cestu po svém příliš neužil. Zato Talík se bavil náramně.

Nesvítí sluníčko, nesvítí do očí. Je sychravo, teplota padá k bodu nula. Nad hřbitovem v Mizerově se mi přihodila podivuhodná věc. Šlapu si to do pedálů, v takové té své bublině vnitřního vesmíru, modrý „rapid“ na křižující vozovce přede mnou náhle zastavuje a… sličná řidička s údivem hledí – ne na mě – ačkoliv to zprvu tak vypadalo, ale – otáčím se – a jdu málem k zemi. Téměř na pět metrů se ode mě pohybuje srneček a dvě srny. Hrabou kopýtky v listí, hledají žaludy, trsy trávy. Opatrně sundávám kletr, mám tam fotoaparát. Jakýsi vousatý chlapík, jdoucí za mnou zpomaluje a spiklenecky se ke mně přidává. Šeptá: „Mají hlad, proto jdou tak blízko k člověku!“
Co zbývá Trojkaři, než rozradostněně nenadálou příhodou dorazit na sraz oddílového podniku. (Akorát v „Hrušce“ na ulici Borovského neměly koblihy!) Scházíme se na konečně „devítky“. Talík s Bobešem zde provádí „alotria“ v režii Startéra. Ten ladí zvuk „motoru závodního stroje“ – strčil PET láhev pod zadní blatník kola. Stroj tak vyluzuje neskutečný sluchový zážitek.  

Tak to se mi "povedlo", to tu asi ještě nebylo...
Následující článek obsahuje zápisy z tří dosavadních tělocvičen současného tábornické roku Olomoucké TROJKY. Konečně!

Na konci článku jsou aktuální průběžné tabulky(tzv. "dívčí" stav) Zavátých stop i Zimní sedmičky.

Tak jsem vám byl počátkem ledna dlouho na vážkách. Kam jen my tu poslední lednovou sobotu pojedeme na výpravu? Počasí nejisté, alespoň co se sněhu týče. A předpověď počasí mi situaci neusnadnila. Nakonec se rozhoduji a do kalendária je zanesena výprava na Rabštejn – a to jsem, prosím pěkně, kalendárium zveřejnil až po dvou uskutečněných lednových podnicích. Dokonce ani na oddílovce den před výpravou jsem nedokázal doporučit nebo nedoporučit vzít si boby!