Já jsem věděl, že to je jediná příležitost dostat se na Hrnčín k mohyle TROJKY, položit balvan na kamennou hromadu, provést úkon, který započali naši předchůdci, naši veteráni. A vzpomenout všechny  ty kamarády, co už s námi nikdy na mohylu pokládat kámen nepůjdou, protože už tu nejsou, protože odešli na svoji poslední výpravu, ze které není návratu.
A když se Rybařík dokonce nabídl, že vyrobí desku k výročí oddílu – tak jak jsme vždy o ní básnili a snili, a tu tam společně umístníme a odhalíme, byla Velikonoční neděle tím posledním datem, kdy se tak mohlo stát. Protože ve škole jsou už od čtvrtku vyhlášeny Velikonoční prázdniny a tudíž veškeré podniky jsou organizovány toliko pro dobrovolníky, nepočítám s nijak velkou účastí činných Trojkařů. Pár chlapců se omluvilo, jíní jeli patrně s rodiči pryč z města a pár výtečníků, přestože se tento podnik přemílal už nějaký ten pátek jak v doplňcích, tak v diskusi, o něm nemělo ani páru.
 

21. dubna oslaví Antek kulaté jubileum. U muže není neslušné uvést, že to budou 50. narozeniny. (O sedm dnů je Antek starší než náš oddíl!) Já bych rád našemu „horskému vůdci“, který nás vede po cestách nepoznaných, do zemí blízkých i vzdálených, ten co nám otevírá prostor za krajinou – ano, za krajinou – neboť „krajina“ – je prostor toho, co známe, a nemusí to být řeka, les, hrad, či horské štíty. Je to herní svět deskových her a hlavolamů, vonící pára valící se z táborových hrnců, okamžiky zachycené na fotografických snímcích, organizace sportovních klání a setkání – a to nejenom veteránů TROJKY, pečlivost při opatrování oddílového materiálu, bezchybné fungování černobílého světa čísel a písmen (oddílové účetnictví), preciznost při obstarávání, či výrobě věciček pro oddíl a systematičnost při katalogizaci čehokoli a kohokoliv.

Já bych mu rád popřál, ale co mu mám přát? Hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v rodinném i pracovním životě? To mu dozajista budou přát jeho spolupracovníci, blízcí, jeho nejbližší. To vše mu přeji samozřejmě i já. A taky „běh, česnek, střídmost, čistou mysl a víru ve vlastní zdraví“, jak řekl jeden pastýř z náhorních planin etiopských.

„Hele, mohl by jsi napsat povídání o oddíle, ty to umíš! A my to potom necháme vytisknout na ten pamětní list!“ Tak toto mi starší hoši navrhují, takto žadoní. Ale já nemám vůbec potuchy, co bych jako měl napsat. Neumím si představit okamžik, kdy veterán oddílu ráno vstane a zamíří ke stěně, kde visí zapaspartovaný pamětní list. Přečte si povídání o oddíle, a den bude krásnější. Ale pěkné by to bylo.  
Někdy si připadám, jako ten starý havran. Společně jsme s Antkem v oddíle už 38 let. Antek o nějaký ten pátek navíc. A už něco pamatujeme. Já, údajně (alespoň se to tak mezi Modrými racky traduje), o něco více – nevýhoda sloní paměti.

Tak nevím, jestli mám já – přímý neúčastník tohoto podniku psát zápis a začít tak nějak obligátně? Jak se Fili a Harry rozhodli zorganizovat další pařeniště a na stránky vyvěsili výzvu, aby se všichni přihlásili a diskutovali o tom, jaké kdo má pecku a zda se zúčastní, či nikoliv. A o tom, jak se Aidy přihlásil do diskuze, ale rok a půl staré, nebo o roztržce mezi Modrými racky, zda oddílové pařeniště je pro celý oddíl, či jen pro vybranou „tlupičku“, která si přinese své vlastní pecko. (A diskuse to byla tak silná, že Harry počal malomyslnět). Taky jsme nepochopil, jaký vliv na účasti Třísky by mohla mít skutečnost, že má v „noťasu“ polský Windovs.
Už tři oddílovky před plánovaným podnikem se promílaly podrobnosti, aby se následně organizátoři dozvěděli, že nikdo nic neví, snad jen to, že to proběhne u Antka ve sklepě. Nakonec jsem byl vyzván k vypracování propozic, bez toho abych znal podrobnosti připravovaného podniku.

Už několik týdnu panuje jarní počasí. Vůbec nezapršelo. A teploty překračují rekordy staré několik desítek let. Pole i lesy jsou suché. To bude krásná výprava. Vyprášíme kraťasy a oddílová trika. Ale prognóza počasí na konec týdne slibuje radikální změnu. Snad to ještě jeden den vydrží. Nevydrželo. V pátek se citelně ochladilo a měsíc dorůstající do úplňku zakryly mraky. Zvedl se vítr. Ten, co něco přinese.   
Sobotní ráno je pošmourné, ale neprší. Dokonce je tepleji než včera, když jsme šli z oddílovky. Neumím si vysvětlit proč Rysů je tak málo. Sice ani u ostatních družin není účast valná, ale aby z celé družiny dorazil pouze Shrek, je pro mě nepochopitelné. Zvláště, když se od Rysů nikdo neomlouval. Vyder, i Lišáků, je shodně po pěti družinících. Takže nejvíce je opět Modrých racků.
Na třetím nástupišti se cpeme do „městského slona“, („tornádům“ asi už navždycky odzvonilo!), a rychle nahoru, rychle k okénku.

Pamětní přívěšek k 50. letům oddílu Karvinská Trojka.
Wili vytvořil tento pamětní přívěšek a zajistil jeho výrobu. Je pouze pro zájemce. Je možné nechat si na něj vygravírovat i své registrační číslo. Možné i bez registračního čísla.

Cena pro zájemce 150 Kč. Rozměry 30 × 40 mm. Materiál nerez plech tl. 3 mm. Písmo gravírované laserem.
Termín objednávek je do 31.3.2014, aby bylo vše na sraz připraveno.
V diskusi prosím uveď, zda máš zájem, včetně přání registračního čísla. Pokud jej neznáš, dohledám v registračce.
Oslovte prosím i možné zájemce, kteří na naše stránky chodí jen občas, nebo vůbec.
(Omluvte sníženou kvalitu fotografií)

Při přepisování data zjišťuji, že na den a měsíc přesně se po V. tělocvičně koná VI. tělocvična Zimní 13 – ta poslední. A to je dobře, protože ještě kraluje kalendářní zima. A nebylo by žádoucí, v čase kdy se dá v kraťasech slaňovat železný most na Mariánských loukách, či na bicyklech brázdit říční nivu řeky Olše, plantážit do tělocvičny, mezi čtyřmi zdmi být zavřený.
Ráno je syrové, v ulicích se válí vlezlá mlha a z pusy vypouštíš páru. Je to na rukavice a kulicha. Tlačíme se ve vestibulu školy. Rysové mají mezi sebou chlapíka, který je mi povědomý. Ale nevím kdo to je. Až při bloumání pod korunami lip, kde pozoruji havrana zápasícího se skývou chleba, se mi rozsvěcuje. Alofok od Vyder!! Když doráží Antek, bereme materiál ze zavazadlového prostoru „astry“ – a, protože zrovna dorazil školník František, valíme si to ke vstupu do tělocvičného traktu. Zaplať pánbůh, že dorazil Racek Fili a promptně rozhazuje poslední zaváté stopy po tělocvičně. Královská hra Zimní 13. Upomínka na největší polární tragédii.

Sraz „na pohodu“, dvacet minut před devátou, u trafiky na nádraží. Po chvíli vyčkávání jde Ludva koupit jízdenku do Domašova pro sestavu Nadík, Qéčko, Xury, Gorka a Twist. Už na nádraží se začíná rýsovat hlavní téma dnešní výpravy – jídlo. Nadík právě dojídá pátou z šesti koblih. Raději se loučíme s rodiči a přesunujeme se do vlaku. Do odjezdu zbývá ještě několik minut, ale ve vlaku už není místo na sednutí. Postáváme proto v uličce; Ludva vyhlašuje všímandu. Vlak se postupně vyprazdňuje, a když v Hrubé Vodě vzpomínáme na Twistovy zapomenuté rukavice, sedíme už na sedačkách. V přední části vlaku jsou vidět přední kola několika bicyklů. A není se co divit – každý, koho slunce oslní, by si očividně nejraději přál, aby se zatáhlo. Tak to tedy ne přátelé, jen ať svítí!

Ráno je mrazivý den. Lehkou mlhu prosvítá slunce. Zem, obzvláště na místa, kam ještě nedorazily sluneční paprsky, pokrývá jinovatka. Z domu vyjíždím podstatně dříve, než jindy a přesto vím, že nedojedu včas. Cesta je dnes pro mně hotovým martýriem. Do tělocvičny jsem přijel schvácený, sotva dechu popadaje – a to doslova, a ještě ke všemu o patnáct minut později. Ale nic se nedělo. Zaváté stopy, co jsem je předal ráno Antkovi, již byly odehrány a oddíl se rozcvičuje pod vedením „skarbowego“, za zdárné sekundace Kajmana, Filiho a Maroše. A tak, aniž bych se převlíkal do sportovního, ukončujeme „chobotničky“ a zahajujeme V. tělocvičnu Zimní 13.
Bez velkých cirátů, po zanesení docházky a výsledků zavátých stop se vrháme na poslední kolo čtverylky. Akorát někteří „umělci“ mají problémy při sestavování hřiště, tak musí zasáhnout Fili a stavbu vést tím správným směrem. Zápasy píská Antek, protože já nemohu mluvit a velké potíže mi dělá i samotné dýchání. Jestli na mně něco neleze? Jen jestli já nebudu stonat?

Po dlouhé době odhodlávání se konečně pouštím do psaní zápisu z loňské vánoční výpravy, abych Vás, čtenáře, obšťastnil několika řádky líčení našich radostí a strastí posledního podniku roku 2013...

Den první
Pátek 20. prosinec 2013
Na výpravu se mi vlastně ani moc nechtělo jet. Snad to bylo způsobeno vkrádajícími se obavami, abych vůbec někoho při srazu na nádraží potkal. S různými druhy omluv jako by se roztrhl pytel. Část hochů je nemocna (což chápu), některým by se stýskalo (což nechápu) a Goblin bude foukat do saxíku. V duchu si vypočítávám, že by nakonec mohlo je alespoň pět „statečných“. Nakonec k pěti Vydrám – Nadíkovi, Qéčkovi, Gorkovi, Twistovi a Skyovi – přibyl ještě jeden Rys Xury. To mě mile překvapilo, protože si nevyzvedl v klubovně kletr a ani mi neodpověděl na esemesky.