Ráno je mrazivý den. Lehkou mlhu prosvítá slunce. Zem, obzvláště na místa, kam ještě nedorazily sluneční paprsky, pokrývá jinovatka. Z domu vyjíždím podstatně dříve, než jindy a přesto vím, že nedojedu včas. Cesta je dnes pro mně hotovým martýriem. Do tělocvičny jsem přijel schvácený, sotva dechu popadaje – a to doslova, a ještě ke všemu o patnáct minut později. Ale nic se nedělo. Zaváté stopy, co jsem je předal ráno Antkovi, již byly odehrány a oddíl se rozcvičuje pod vedením „skarbowego“, za zdárné sekundace Kajmana, Filiho a Maroše. A tak, aniž bych se převlíkal do sportovního, ukončujeme „chobotničky“ a zahajujeme V. tělocvičnu Zimní 13.
Bez velkých cirátů, po zanesení docházky a výsledků zavátých stop se vrháme na poslední kolo čtverylky. Akorát někteří „umělci“ mají problémy při sestavování hřiště, tak musí zasáhnout Fili a stavbu vést tím správným směrem. Zápasy píská Antek, protože já nemohu mluvit a velké potíže mi dělá i samotné dýchání. Jestli na mně něco neleze? Jen jestli já nebudu stonat?
Ta výprava mě moc bavila děkuju za ni. Jak nás...
DanKam těm skautům ze Skaličky zmizel ze znaku pes?...
MOnaMoc zajímavý článek „Heydrichův mercedes našli ve...
MOna