Já jsem věděl, že to je jediná příležitost dostat se na Hrnčín k mohyle TROJKY, položit balvan na kamennou hromadu, provést úkon, který započali naši předchůdci, naši veteráni. A vzpomenout všechny  ty kamarády, co už s námi nikdy na mohylu pokládat kámen nepůjdou, protože už tu nejsou, protože odešli na svoji poslední výpravu, ze které není návratu.
A když se Rybařík dokonce nabídl, že vyrobí desku k výročí oddílu – tak jak jsme vždy o ní básnili a snili, a tu tam společně umístníme a odhalíme, byla Velikonoční neděle tím posledním datem, kdy se tak mohlo stát. Protože ve škole jsou už od čtvrtku vyhlášeny Velikonoční prázdniny a tudíž veškeré podniky jsou organizovány toliko pro dobrovolníky, nepočítám s nijak velkou účastí činných Trojkařů. Pár chlapců se omluvilo, jíní jeli patrně s rodiči pryč z města a pár výtečníků, přestože se tento podnik přemílal už nějaký ten pátek jak v doplňcích, tak v diskusi, o něm nemělo ani páru.