Chtěl jsem, a teď si musím přeměnit brýle, abych viděl na to, co hodlám napsat – použít nějaký snímek, který by adresně dokumentoval naší účast na „monstrózní akci“ pořádané k výročí květnové mobilisace v roce 1938. Jenomže se to letos neslo podle jiného scénáře, ale o tom dále. Říkali mi mnozí, nepiš tu omáčku, dnes to nikdo nečte, protože v dnešní uspěchané době nemá na to nikdo čas. Jiní mě přesvědčovali, piš to omáčku, vždy nás to vrátí do „kouzelných let“ našeho mládí. A já to píši s tou „omáčkou“, protože to tak cítím, že tak by to mělo být!
Když mi Skyppy v Ostravici předával pozvánku na „Dětmarovičky“ – promiňte mi ten zkomolený název, to Koumes se ptal při cestě z jarního RODEA, zda pojedeme na „Dětmarovičky“. A já jsem vytušil, že to jsou „Darkovičky“. Přesně tak, jak to bylo uvedeno v té pozvánce. No, pojedeme, protože bychom se zprotivili „zasvěceným“, že Mona potřebuje ke štěstí parní lokomotivu a bunkr. A skály, a horské kolo, a já ještě nevím co, snad zapékané brambory...?