Na uskutečnění tohoto podniku má největší zásluhu, vyjma samotného tlaku neodehraných závodů DOD, Švejk. On také, jako jediný, reagoval na moji výzvu k obhlídce terénu a stávající situace. Neboť ty tam jsou doby, co vedle „palpostů“ stávaly baráky. Střecha ramp tankových motorů a generátorových vozů je dávno stržena. Snad nám Maroško účel jednotlivých zařízení, neboť zde několik měsíců sloužil u raketového vojska VÚ 4443 Karviná, popíše, vysvětlí. Snad to bude při příštím ASF klání.

Už dva měsíce nás pronásleduje nevlídné, mrazivé, sněživé a plačtivé počasí. (Prvomájové cyklobraní bylo světlou výjimkou!). Podnik byl dostatečně dopředu oznamován, a rušen – a opět oznamován, snad příště, snad teď. Hurá! I když předpověď počasí nám ruku nepodává! Ale Sobík hlásí, že bude pršet až k večeru, a to my už budeme doma. Jedeme!

Jsme to ale pohodlní! Na 63. jarní RODEO se podařilo zajistit odvoz osobními vozy. Proto tímto, hned v úvodu, děkuji Dymovi a Spedymu, za pomoc s přepravou oddílu na Tvrz a také Olpranovi, Brzdovi a Čibylovi za pomoc s nedělní přepravou zpět do Olomouce.

Celé páteční odpoledne se na obloze nad Olomoucí honily mraky a jak na potvoru začalo pršet o třičtvrtě na čtyři, kdy se pomalu scházeli kluci u klubovny na plánovaný odjezd v 16:00. Déšť byl intenzivní, ale naštěstí krátký. Vyrážíme pět minut po čtvrt na pět a zanedlouho se scházíme na Tvrzi.

Na lávce nás "vítá" nádherný mlok a po chvíli hlásí Maty dalšího jedince přímo u dřevárky Tvrze.

Říkal Antek, že někdo na zápisu z tohoto podniku pracuje. Protože nepředpokládám, že by mi něco přistálo ve schránce nebo že bych do rukou dostal nějaký papír, tak jen ve zkratce takto. Oddílovku vedl Antek. Na pořadu dne bylo odehrání Finské stezky do Družinového Olympijského Desetiboje. Zrobili jsme to tak před rokem, proč by to tedy nešlo dnes?

Do bojů nastoupilo třináct závodníků. Ti se utkali ve dvanácti závodech. Názvy jednotlivých závodu, pod nimiž si může nezasvěcený představit leccos jsou zde: 3×číslo, discgolf, rostliny, slepec, tenisák, semafor, laso, kupp, kopaná, zelí, tango, kostky.

Synci se na mě dívali, jako bych si z nich srandu robil. A já se díval na ně, jako by si tu legraci dělali oni ze mě. No, nepůjdeme dnes do tělocvičny! Byť by nehezké počasí bylo. (Nemluvě o těch pověstných trakařích). Vždyť jsem o tom psal v doplňcích! Děláte si ze mě srandu? (jak by řekl Švejk). Zítra pořádá oddíl maličkých gymnastek nějaké důležité závody a Milan, jeden z trenérů, (mj. – jako chlapec chodil do Lesanů), mě žádal, abychom zrušili oddílovku, že má hlavu v „pejru“, rozuměj „v pýru“, abychom vůbec do školy nechodili.

Už když jsem dorazil do té školy, byl tu frmol. Po chodbách se stoly a židličky přesouvaly, pulty na potraviny, zrobené z knihovniček, lednička a vařič, kastrol a kýho výra? Mezitím – snaživé maminky malých gymnastek, malé gymnastky, boso cupitající po chodbě, a „Lesan“ s otázkou, co tu robíme? Malí zápasníci zde nejsou, ani staří stolní tenisté dnes nedorazí!

Dnes bude pěkná pohoda, i když počasí minulého týdne tomu nenasvědčovalo, ve čtvrtek dokonce padal sníh s deštěm a chlad nás pronásleduje už od Velikonoc. Zlom přišel až na sobotní výpravě na Hrnčín. Dnes je pondělí, sluníčko svítí a pofukuje chladný větřík. Valím na sraz bez bundy. Ještě před výjezdem jsem na poslední chvíli montoval nové zadní kolo, když jsem probrzdil původní ráfek. To bylo na podzim ve Věřňovicích.

Po cestě narážím na Sébu a Startéra. Dovádí a vychutnávají si jízdu na trialových bicyklech. Za Myslivnou mě křižuje Harry. U našeho kamene se už několik jezdců pohybuje. Přijíždí i Maco. Ten se na cyklobraní již několik dnů těší. Sláva, nebudu sám. Je zde necelá polovina oddílu. Chybí Vítek, ale nově přibyli bratři Křížovi, Vendy a Špejlík. Jinak stejná sestava jako na Hrnčíně. U našeho kamene několik slov o cíli, trase a o tom, jak se jezdí na kole a tak.